Pro začátek by mě zajímalo, jak vlastně vnímáte pojem „urbex“? Jaký má ve vašem životě roli?

Odjakživa mě bavilo prozkoumávat okolí, všechno nezvyklé, bizarní. A to jsou přesně scény a věci, které při urbexu vídám. Je to dobrodružství, při kterém uniknu z šedé a nudné každodennosti a ještě si domů přinesu fotografie jako suvenýr.

Takže opuštěné okolí prolézáte odjakživa, a až posléze jste se dozvěděl, že existuje speciální pojmenování urbex? Jaký byl váš první urbexový objekt?

Když mi bylo kolem deseti, tak mě fascinovala nevyužívaná zákoutí v textilní továrně u nás ve městě. O deset let později jsem byl na dovolené v Maroku, kde jsem si fotil rozpadlý koloniální hotel. O pár let později jsem několikrát navštívil autovrakoviště na Novém Zélandu, protože stovky zrezlých, keři a mechem prorostlých vraků mě velice přitahovaly. O dalších pár let později jsem objevil krásné fotografie rozpadlých fabrik ve Velké Británii ve fotočasopisu, a zjistil jsem, že zálibě prozkoumávání a fotografování ruin se říká urbex.

A vzápětí vznikla přezdívka DiverZant? A nebojím se říct nejznámější urbexové stránky v ČR?

Web urbex.cz jsem založil již v roce 2010, až potom, co jsem si udělal profil na facebooku. Bylo mi jasné, že pokud se chci dostat na nějaká opravdu dobrá místa, tak povolení od majitele nedostanu, takže si radši budu chránit pravou identitu.

A jaké všechny možnosti na vašem webu mají urbexoví průzkumníci? Sdělujete si tipy na opuštěná místa? Většina lidí si svoje tipy chrání – vy oproti tomu máte na stránkách rubriku s lokalitami, které stojí za to prozkoumat…

Na webu uveřejňujeme tipy na místa, která jsou zbouraná, jsou příliš daleko, aby je někdo mohl ohrozit, nebo také místa, která jsou všeobecně známá. Taková nemáme problém zveřejnit a napsat o nich článek.

Opuštěné budovy, které jsou zachované, nikde nezveřejňujeme, snažíme se je tak chránit před magnety, sprejery, vandaly,… V poslední době je urbex tak oblíbený, že i větší počet jakkoliv obezřetných návštěvníků může budovu nebo její vybavení poškodit, takže si tipy dáváme jen mezi nejbližšími kamarády, nebo na fóru urbex.cz.

Jaký objekt, který jste v rámci průzkumu navštívil, na vás zapůsobil nejvíc?

Těch zajímavých míst je strašná spousta. Výzkumný ústav v Suchumi, kde se za Stalina pokoušeli křížit primáty s lidmi, čtyřicetitisícové opuštěné město Pripjať u Černobylu na Ukrajině, rozsáhlé podzemní bunkry tajné policie Stasi ve východním Německu, rozestavěný socialisticky hotel u města Mestia na Kavkaze…

A co Česká Republika?

I u nás jsou fascinující místa, která se vyplatí navštívit. Temné sklepy opuštěného zámečku kde vraždilo gestapo. Opuštěná porodnice, kde sestra zabíjela batolata a i dnes můžete pořád nalézt skleněné stříkačky se zbytky krve, sklenice dětské výživy, velké operační světlo… nebo rozpadající se sirotčinec, kde jsou dětské postýlky a černobílé fotografie dětí, které si kdysi hrály v parku za domem.

Z většiny těchto míst můžete nalézt články nebo fotografie na webu urbex.cz nebo v naší právě vydané knize URBEX.CZ Krása zániku.

Kdo všechno se na knize podílel?

Knihu vydalo Nakladatelství Paseka a obsahuje 18 článků a přes 200 barevných fotografií. Příběhy a historii zajímavých budov psala Katka Havlíková a barevné fotografie s jemnou úpravou techniky HDR jsem fotil já.

Mají urbexoví průzkumníci nějaký svůj žargon?

Pár výrazů, kterým rozumíme jen my, existuje.

Můžete nám dát malou ochutnávku?

Magneti, infiltrace, hádéerko jak dětská omalovánka.

Co je to magnet?

Magnet je člověk, který vykrádá opuštěné budovy. Zaměřuje se hlavně na kov – vytrhává kabely ze zdi, vyřezává kovové, zpevňující prvky ze stěn budov a tak významně pomáhá destrukci stavby. Kov poté zpeněží ve sběrnách.

Zažíváte při průzkumech nějaké pocity evokující určité nadpřirozeno nebo energie?

Nevím o nikom, kdo by na urbexu potkal ducha nebo jiné strašidlo, ale jistá, téměř hmatatelná energie nebo silná atmosféra je přítomna v mnoha opuštěných budovách. Věřím, že pokud na těch místech lidé zažívají silná emocionální vypětí, tak tam něco z toho zůstane. Pokud v té budově žilo a působilo více lidí, tak nakumulovanou energii citliví lidé zaregistrují, zvláště pokud se na takových místech octne průzkumník sám, to ho potom nic neruší a zážitek je o to silnější. Často se mi o místech a budovách s nejsilnější atmosférou zdají sny, prožívám ten pocit spojení s „něčím“ ještě intenzivněji než předtím na místě.

Už jste se na průzkumu setkal třeba s bezdomovci, squattery nebo policisty?

Já i moji známí jsme se setkali s majiteli objektu, s ostrahou, policií, i nelegálními obyvateli opuštěných budov. Kamarád musel prchat před nahým bezdomovcem, který ho naháněl s násadou od koštěte.

V opuštěném divadle na výstavišti nás honili členové ostrahy se svítilnami, a když nás ani po 15 minutách v našem provizorním úkrytu nenašli, tak jsme se vzdali sami, protože jeden z nich stejně hlídal východ.

S policií jsme se při urbexu setkali v Čechách i v zahraničí, a vždy jsme se s nimi nakonec domluvili. Hned viděli, že jsme vybaveni fototechnikou, máme sebou průkazy totožnosti a slušně komunikujeme, takže nebyl problém.

Více než lidí bych se asi bál agresivního psa, s tím se nedomluvíte.

Máte v merku nějakou místo, které je publikovatelné a chtěl byste se na něj do konce života podívat? Takový Mount Everest mezi urbexem?

Každý urbexer má své vysněné místo kam se podívat. V Černobylu už jsem byl, v opuštěných palácích staré Gagry také, dokonce i na Krymu v podzemní základně jaderných ponorek.

Co bych ještě rád viděl a nafotil je některý z hřbitovů lodí v Indii, opuštěný ostrov s výškovými domy Hashima, město duchů Famagusta na Kypru, nebo opuštěnou železnici s gulagy na Sibiři.

Na co se chystáte v roce 2016?

Co se bude dít v roce 2016, to ještě uvidíme. Možná další fotografické výstavy, tradiční urbexnight, nebo nějaké přednášky. Určitě hodně průzkumu a focení zajímavých opuštěností. 

Já osobně se budu určitě více zaměřovat na malování světlem v opuštěných budovách, to mě začíná bavit čím dál více, také mám domluvené nějaké urbex fotokurzy pro Fotoškodu.

Jaký by byl „tip jak fotit“ pro naše diváctvo?

Mám ověřené, že pokud chcete mít nejlepší urbexové fotografie, tak překonejte strach a jděte fotit sami, nejvíce ve dvou. Tak vás nikdo nebude rušit a opuštěná budova vám ukáže všechny zapomenuté maličkosti, skrývající se pod vrstvou prachu a v temných koutech. Najdete všechny otisky minulosti a budete je potom moci jako suvenýr v podobě fotografií přinést zpět do našeho světa.