Pokud již nějakou dobu fotografujete, pročítáte se fotografickými fóry, čtete odbornou literaturu, vybíráte nový fotoaparát nebo jste se jen párkrát zaposlouchali do diskuze dvou fotografů, pravděpodobně vám neunikl výraz crop faktor. V následujícím článku bych ráda shrnula to nejdůležitější o crop faktoru a pomohla vám tomuto termínu lépe porozumět. Pokusila jsem se ho napsat zjednodušeně – tak, aby se v něm začínající fotografové co nejlépe orientovali.

Na počátku je KINOFILM

Abychom správě porozuměli termínu crop faktor, musíme se vrátit ke kinofilmům, které všichni známe a někteří i stále aktivně využíváme, proto jen v rychlosti – kinofilmové fotoaparáty používají k „zápisu“ fotografií filmové pásky s políčky o velikosti 24 x 36 mm – tzv. 35mm film.

S příchodem digitální technologie nahradil kinofilm senzor neboli snímač. Profesionální zrcadlovky mají snímače, které si zachovaly velikost filmového políčka – nazývají full frame (FF). Rozeznáte je snadno, a to zpravidla vyšší cenou. Právě kvůli ceně se výrobci rozhodli senzor zmenšit.

A jsme u crop faktoru – jedná se o rozdíl mezi velikostí senzoru kinofilmového políčka (full frame senzoru) a zmenšeným snímačem. Například já používám už drahně let zrcadlovku Nikon D40x – velikost jejího senzoru je 23,7 x 15,6. To znamená, že crop faktor je zde 1,5x (úhlopříčka je 1,5x menší než u kinofilmu).

Senzory a objektivy

Velikost senzoru ovlivňuje kromě šumu a kvality fotografie také objektivy, které na fotoaparát nasadíme. Odnepaměti se za „základní“ objektiv, nasazený na klasickou kinofilmovou (full frame) zrcadlovku považuje sklo s ohniskem 50mm, kratší ohniska se pak označují za širokoúhlé a delší za teleobjektivy.

Nicméně když objektiv s ohniskem 50mm nasadím na svůj Nikon D40x, musím si logicky vynásobit ohniskovou vzdálenost crop faktorem, tzn. výsledná ohnisko bude cca 75mm (50*1,5).

Orientační tabulka