Tak nejdřív ze všeho mi vysvětli tu přezdívku – na všech faceboocích, twitterech a instagramech se to hemží „Josef Novák – Photography“ anebo „Miluše Novotná – fotografie,“ kdežto Kenji’s ShotBook je dost originální? Jak tě to napadlo?

Nerad jdu s davem. 😀 V době, kdy jsem zakládal svojí fanpage se to právě všude hemžilo stránkami „Franta Vopršálek Photography/Fotografie/Fotograf“ a cítil jsem potřebu se nějak odlišit. Kenji je moje přezdívka už od střední školy, čímž se vysvětluje první část názvu. Druhá část vznikla vlastně díky naší reklamní agentuře SB Corporation, kdy jsme pod zkratkou SB pomáhali brandingu firmy různými složeninami slov. ShotBook mi v té době přišel jako dobrej nápad, kterej tu stránku docela vystihuje – kniha mých „fotovýstřelů.“ 😀

Kdo je to vlastně Kenji? Jak se dostal k focení, čím vyfotil první fotku? A začínal klasicky u kytiček a zvířátek, nebo se hned vrhnul na holky? 😀

Kenji je především grafik a webdesigner z Jihlavy, který se k focení dostal vlastně náhodou. První fotky jsem začal pořizovat Nikonem D3100, který jsem si koupil jen tak, pro focení rodinných akcí a podobně. Nutno podotknout, že všechno co jsem vyfotil, byla docela katastrofa. Nemohl jsem se smířit, že bych měl cvakat na automat, tak jsem prostě zkoušel manuální režim, a z rodinných akcí dlouhou dobu neměl nikdo žádné použitelné fotky na památku. Proběhly samozřejmě i nějaké kytičky, zvířátka, dokonce i pár koncertů. U focení kamarádek jsem si ale pokecal víc, tak mě to chytlo a u toho jsem zůstal (prozatím). Postupně jsem se začínal zajímat, učit a využívat svoje zkušenosti z grafiky ve fotografiích.

Od té doby si svoji výbavu obměnil? Je příjemné slyšet, že ještě dneska někdo fotí na Nikon. 😀

Ano obměnil, přešel jsem na Canon 😀 Aktuálně fotím na Canon 5D Mark III + Sigma 24mm f/1.4 ART a Canon 85mm f/1.8. Sigma 24mm je sklo, které mi maximálně vyhovuje. Myslím si, že v mých fotkách je důležité i prostředí, kterým se snažím dokreslovat atmosféru celého snímku. Tento objektiv mi umožňuje fotit s nízkou hloubkou ostrosti a zároveň mít rozmazané pozadí takovým „zřetelným způsobem“, takže pořád víš na co se díváš. Nějak poslední dobou nemusím portréty na 200mm skla, kdy to vypadá, že je obličej vlepený na rozlité barvičky. Jinak války Canon vs Nikon se neúčastním. Myslím že skvělá fotka se dá zachytit čímkoliv (i kompaktem i mobilem). U mě byl přechod na Canon z důvodu toho, že Canony používáme ve firmě, tak mám větší variabilitu.

Na facebooku je k vidění 99% takových common portratits – z běžného života a na první pohled skoro momentky. Kolik práce za nimi vlastně je?

Na každé jedné fotografii zase tolik práce není (pokud nepočítám fotomontáže). Za celou mojí tvorbou ale stojí tři roky postupného a pomalého vývoje. Co jsem předevčírem vyfotil a včera upravil se mi dnes už nelíbí a tak se snažím sám zdokonalovat a přicházet na nové postupy a jinak/lépe pracovat při samotném focení i postprodukci. Možná by se dalo říct, že je za mými fotkami víc mé nespokojenosti než práce. 😀

Potrpíš si na notně stylizované portréty? Vizážistky, šaty, čelenky, exotická zvířata?

Dnes už tolik ne. Dřív jsem preferoval okázalé fotografie, kde bude mít modelka šaty utkané z hvězdného prachu, na hlavě korunu z peří vyhynulého ptáka a bude postávat v prostředí z Tolkienovy knihy. Rád ale investuju svojí energii a čas do focení a postprodukce – to mě naplňuje. A shánět hvězdných prach a vyhynulé ptáky je pro mě vyčerpávající a otravné. Neznamená to, že v budoucnu už nechci dělat větší scény a montáže (jako mé dřívější fantasy projekty), jen nechci většinu času domlouvat lokace, kostýmy a další propriety a samotnému focení věnovat půl hodiny. Klidně ale v týmu uvítám někoho, koho to baví 😀 Na vizáži si ale potrpím. Většina modelek se sice umí obstojně nalíčit, ale moje vizážistky jsou skvělé a práce profíka je prostě znát.

Jaké jsou tvoje fotografické plány do tohohle roku? Máš rozjeté nějaké projekty, na které se můžeme těšit?

Letos bych se nadále chtěl věnovat portrétům a glamouru/aktu. Chci dostat do fotek více emocí, což mě vede k hledání nových tváří a zkoušení spolupráce s novými (a zkušenějšími) modelkami. Samozřejmě chci ještě dále zlepšovat postprodukci. Dále mám v plánu své portfolio rozšířit o fashion a klasické beauty portréty – z toho důvodu hledám pro spolupráci i stylisty, návrháře apod. A nakonec bych letos rád podnikl i několik větších scén/montáží. Již nějakou dobu plánuji ztvárnění několika zejména biblických postav/výjevů v tom mém temnějším podání, tak snad se to letos podaří. 🙂

Máš nějakou svoji oblíbenou fotografii (svojí, ale můžeš se rozhovořit i o nějaké cizí – jiného fotografa, která tě například k focení inspirovala atp.)?

Dá se říct, že každý týden mám nějakou svojí oblíbenou fotografii (dost často jí mám na profilovce nebo úvodce) 😀 Je ale jedna, ke které se pořád vracím pohledem a tak nějak vnitřně mám pocit, že jsem jí ještě nepřekonal. Jedná se o „Přízrak“, což je v podstatě moje první taková malá montáž.

A proč zrovna ta?

Ta fotka je obyčejná, ale pro mě z ní vyzařuje podivná energie, která mě nutí jí stále zkoumat a prohlížet. Osobně doufám, že se mi podaří ji letos překonat. 🙂

Podle čeho vybereš modelku? Co musí holka mít, aby tě bavilo ji fotit?

Mám pocit, že jsem čím dál vybíravější. Dřív mi stačil hezký obličej na portréty, hezká postava na glamour. Dnes už chci, aby z modelky něco vyzařovalo, aby její výrazy vyvolávaly u diváka ten správný pocit nebo emoci. Zjednodušeně se dá říct, že musí mít modelka charisma a musí umět dát fotce ten správný „feeling“.

Fotíš i muže?

Občas, a rád bych jich v budoucnu fotil víc. Jenže na muže mám možná ještě větší nároky než na holky a nějak si neumím žádného vybrat nebo najít. Nejradši bych fotil starší muže, v jejichž tvářích je vidět taková ta „ošlehanost“, zkušenost a zase to charisma. Aby se dal v obličejových vráskách číst jejich životní příběh. 🙂

Necháváš se inspirovat zahraničními anebo českými fotografy?

Aktuálně se nechávám inspirovat asi jen ruskými fotografy jako je Gorokhov, Chernyadyev a pár dalších. Miluju jejich stylizaci v postprodukci a určitě mě hodně ovlivňují, takže se nejspíš snažím o podobnou. Mám ale pocit, že v Čechách taková stylizace moc nefrčí. Jednak jí u českých fotografů asi vůbec nevídám, druhak občas schytávám kritiku, že jsou obličeje moc „vyžehlené“ – samozřejmě kvůli úmyslně zjemněným tónům pleti a zachované a zvýrazněné struktuře. Určitě ale nejde se zalíbit každému a tuto stylizaci prozatím měnit nebudu. 🙂 Krom rusů mě ještě inspirují dva němečtí fotografové – Lennart Bader a André Josselin.

Co bys řekl, že byla tvoje nejcennější vědomost (nebo zkušenost), kterou si během procesu „učím se fotit“ získal?

Všechny vědomosti a zkušenosti, které jsem za mojí „kariéru“ získal a ještě v budoucnu získám, jsou pro mě cenné. Za nejcennější ale asi považuji všechny ty úžasné lidi, které jsem za tu dobu měl možnost poznat a spolupracovat s nimi. Ať už se jedná o modelky, jiné fotografy, vizážistky a další. Ostatní lidé jsou totiž to, co mě inspiruje, motivuje a posouvá dál a za to všem lidem v mém okolí a fanouškům patří velký dík. V poslední době se pro mě další velkou cenností stali začínající fotografové, které potkávám na svých workshopech. Ten zájem, zvídavost a vědomí toho, že jsem pro ně inspirací já, mi přináší ohromnou radost a neuvěřitelně mě nabíjí.

Jaký by byl tvůj jeden jediný tip jak fotit pro naše čtenáře?

Jen jeden? Tak tedy – přijďte na workshop a dozvíte se hodně tipů jak fotit. 😀 A jinak – naučte se spolupracovat, kritizujte se, inspirujte se a naslouchejte si.