Pomalu končí světový pohár – teď práce s týmem českého biatlonu nebo budete jeho členy fotografovat i dál? Co dalšího vás čeká v roce 2017?

S biatlonem jsme domluveni na dlouhodobé spolupráci. Takže jakmile skončí zima, utíkám sice zpět k mým milovaným horským kolům a outdoorovým výpravám, ale na konci listopadu se už budu zase hlásit v plné biatlonové polní s letenkou do Švédska, kde Světový pohár tradičně startuje.

Mnoho lidí vám zná právě kvůli vzrůstající popularitě českého biatlonu. Jak dlouho už jste s týmem?

Letos spolu jedeme už třetí sezonu.

Jak jste se k takovému focení dostal, případně co jste dělal předtím?

Oslovil mě přímo Český biatlonový svaz, který se snažil nastartovat asi nejen v biatlonu jedinečný projekt, kdy je fotograf 100% členem reprezentačního týmu, se kterým v sezoně tráví veškerý čas. Moje specializace je ale úplně jiný obor – zaměřuju se především na terénní cyklistiku a hory. Mezi mé větší zakázky tradičně patří například focení katalogů pro cyklistické značky, prezentace turistických cílů a lokalit nebo třeba natáčení videí pro Světový pohár MTB v Novém Městě na Moravě.

Co je na takové práci nejnáročnější?

Práce pro biatlon je těžká ze tří důvodů. Prvním je časová náročnost – s týmem jsem tři týdny na cestách mezi arénami Světového poháru, pak na skok na týden domů. Druhým faktorem jsou často brutální podmínky, které při závodech panují – v Americe jsme měli i k minus třiceti, ale to není nejhorší, peklem bývá až německý Oberhof, kde se střídá vichřice, mrznoucí déšť, mlha a chumelenice, že nevidíte na 10 metrů. No a poslední lahůdkou je pak objem povinností – fotografiemi ze závodu to nekončí, připravuju také individuální materiály pro média a sponzory, rozhovory se sportovci pro české televize, spravuju facebookovou stránku českého biatlonu.

A nejradostnější?

Odměnou je určitě pozitivní ohlas od fanoušků.

Umí biatlonový fotograf vzít do ruky flintu a běžkovat? 🙂

Přiznám se, že za ty tři sezony s biatlonem jsem byl na lyžích jen jednou v italské Anterselvě, která je vyhlášená nádhernými horskými panoramaty Vysokých Taur. Nadšený lyžař ze mě už asi nebude. Radši si po závodech vezmu foťák a stativ a jdu si udělat pro radost noční fotky.

Všude jsme se v poslední době mohli dočíst, jak vypadá den biatlonového závodníka od budíčku po večeři – jak je to s fotografem? Jaký byl denní režim během světového poháru nebo mistrovství světa.

Během dopoledne přicházím na stadion do press centra, kde mám vyhrazené své místo, a připravuju aktuality pro náš facebook. Pak probíhá foto brífink, kde nám „photo manager“ představí a popíše arénu, tratě a omezení pro focení. Poté odcházíme na prohlídku přímo v terénu, klíčové je zapamatovat si zakázané „červené“ zóny a průchodové koridory.

Biatlonové areály jsou totiž jeden velký labyrint a pokud nemáte v hlavě připravený systém, jak se v něm budete pohybovat, může se stát, že nenafotíte vůbec nic. Při závodě už mám vytipovaných několik nejlepších spotů na focení, mezi kterými se pohybuju podle jeho vývoje. Po skončení závodu ihned nabírám jeden nebo dva rozhovory pro televize, pak úprk do press centra, během 5 až 10 minut už uploaduju první fotografie na naše úložiště, odkud si fotky bere většina největších českých médií. Pak první stručné info o průběhu závodu na facebook, pokud se zajede zajímavý výsledek, večer připravuju ještě velkou fotoreportáž.

Vozí si s sebou svého fotografa i ostatní týmy? Znáte se navzájem?

S některými týmy pravidelně cestují externí fotografové, se kterými máme už přátelské vztahy. Náš systém, kdy je fotograf členem týmu, se kterým bydlí, jí a cestuje, je ale stále jedinečný. O něco podobného se až v letošní sezoně pokouší Rusové, ale to provázání je u nich mnohem menší. Receptem na úspěch totiž není jen nasadit fotografa do týmu, opravdu fungovat to začne tehdy, když máte v týmu dobrou partu. Pak můžete začít odkrývat zákulisí, vtípky a spoustu zajímavostí.

Co rád, kromě fotografování, děláte ve volném čase? Věnujete se také nějakému sportu?

Určitě. Soukromou radostí jsou hory, příroda a kolo, s přítelkyní cestování, s kamarády fotbálek a volejbal.

Stát se prestižním reportážním fotografem je snem mnohých začínajících fotografů… Kdybyste jim měl dát jediný tip jak fotit, jaký by to byl?

Ano, s oblibou dávám jeden univerzálně funkční, vyzkoušený a ověřený tip nejen do profesního života: Nebuď debil! 🙂