Nejednou jsem se setkala s tím, že histogram je pro mnoho začínajících fotografů takovou Pandořinou skříňkou, kterou mají strach otevřít a začít používat. Navzdory faktu, že jsme v podstatě histogramem zavaleni ze všech stran, mnoho fotografů neví, k čemu slouží či jak ho správně používat. V následujícím článku se s vámi pokusím co nejlépe popsat jak histogram, tak způsoby a výhody jeho používání.

Kde histogram hledat?

V současnosti můžeme histogramy najít v každém postprodukčním programu a taktéž zabudované ve většině digitálních fotoaparátů (vyjma úplně těch nejnižších tříd) – a není se co divit, jedná se o velmi užitečnou věcičku.

Určitě se vám také již několikrát stalo, že jste snímek počastovali zevrubným pohledem na LCD displeji, kde se jevil jako výborně exponovaný – ani ne světlý, ani ne tmavý. Ale ouha – potom jste si ho znovu prohlédli na počítači a všechno bylo jinak. Není se co divit – LCD displej nabízí často zkreslený náhled – ať už jde o to, jak je nastavený, v jakých světelných podmínkách se na displej díváte a matoucí může být i kvůli malému rozlišení. Špatně exponovanou fotografii můžeme buď upravit při postprodukci, nebo (a to považuji za rychlejší řešení), zkontrolovat její histogram přímo po vyfocení.

Co je to histogram?

Ačkoliv zní histogram jako složité a nepříjemné lékařské vyšetření, není tomu tak. Zjednodušeně je histogram graf, který nám ukazuje, zdali je fotografie příliš světlá, příliš tmavá nebo „tak akorát“. Lépe řečeno graf, který zobrazuje množství jasu a stínů na snímku od černé po bílou (dynamický rozsah). Pro lepší představu se povídejte na obrázek níže – je zde histogram fotografie, zobrazený v Photoshopu Elements. 

Lépe řečeno zobrazuje množství jasu a stínu na snímku od černé (vlevo – 0% jasu) až po bílou (vpravo – 100% jasu). Pro lepší představu se podívejte na obrázek níže. Funguje zde základní matematika, to znamená, že osa x (horizontální) obsahuje jednotlivé barevné tóny a osa y (vertikální) jejich množství.

Jak je znázorněno na obrázku, tmavé tóny jsou v levé části histogramu – jak budete postupovat směrem doprava, tóny budou čím dál světlejší. Všeobecně se dává za pravdu, že histogram by měl mít tvar kopce, aby byl dynamický rozsah vyvážený. To je sice pěkná představa, nicméně většina fotografií (a tím jsou míněné především ty dobré), takhle „dokonalý“ histogram mít nebude, a i přesto budou správně exponované. Stejně jako obrázek výše. 

K čemu ho tedy použít?

Jak jsme si již řekli, tvar histogramu nevypovídá nic o tom, zdali je snímek exponovaný dobře nebo špatně. Důležité ovšem je, aby nám histogram nemizel na „černé“ nebo „bílé“ straně zčistajasna, ale aby se k oběma stranám postupně snižoval. V opačném případě bude fotka podpálená (černý místa, ve kterých se ztrácí kresba) nebo přepálená (bílá místa).

Snad se pro vás histogram stane srozumitelnějším díky následujícím třem fotografiím:

Tato fotografie je správně exponovaná. V růžku můžeme vidět histogram (program Zoner Photo Studio 12). Na fotografie nejsou žádné rušivé přepaly ani podpaly – histogram má vlevo i vpravo klesající tendenci. Tady je všechno v pořádku.

Tady je už na první pohled něco v nepořádku – jedná se o silně přepálená místa na obzoru. Histogram nás na ně upozorňuje vykřičníkem na pravé straně (bílá – 100% jasu). Dále vidíme, že místo, aby křivka napravo klesala, stoupá prudce nahoru. To jsou ony přepaly.

Zde je úplně opačný případ. Ačkoliv nás tentokrát histogram neupozorňuje vykřičníkem, na fotografii jsou znatelné podpaly – křivka vlevo neklesá, ale končí useknutá, tzn. 0% jasu.