Jsem profesionální fotograf a věnuji se především fotografování interiérů, produktů a jídla. Nově také fotím pro společnost Google ale o tom až v příštím článku. Co spojuje tyto fotografické obory? Je to především práce „v terénu“. Každý den se přesouvám na jiná místa. Proto jsem už delší dobu přemýšlel o tom, jak ochránit fotoaparát a objektivy před neopatrným zacházením.

Používal jsem brašnu  Canon Professional Gadget Bag 1EG, která je oblíbená především u reportážních fotografů. Nabízí mnoho prostoru. Problém ovšem je, že pokud upadne na zem, vybavení se zničí. Začal jsem tedy pokukovat po pevných kufrech a proklikal se až k něčemu, co mě ohromilo. Jsou to kufry PELI…

Není spor o tom, že jde o absolutní špičku, co se týká ochrany jakéhokoli vybavení. Za vše mluví, že tyto kufry používá armáda i složky záchranného sboru po celém světě. Video níže Vám ukáže, o čem mluvím… Záběry, kdy se do kufru střílí musíte prostě vidět.

Ještě před tím, než popíšu svých 14 dní s kufrem PELI 1510, přečtěte si pár zajímavostí. Kufr je  vodotěsný a ve vodě se nepotopí i když je naložený vybavením. Můžete jej hodit do ohně a vybavení se nic nestane. Pokud jej hodíte ze 4. patra paneláku, máte jistotu, že vybavení zůstane neporušené. Jak se mi tedy s kufrem žilo v praxi?

 14 dní s PELI 1510

Každý fotograf – potapěč vám potvrdí, že podvodní pouzdro na fotoaparát by mělo stát stejně jako vlastní zařízení. Proto mi cena kolem 7000 Kč za kufr nepřišla vysoká a vyrazil do obchodu Mipesa na Praze 10. V obchůdku plném kufrů, nabíječek a svítilen. Pan majitel byl zabrán do hovoru s profesionálním hasičem a hodnotili nové vybavení. To mě jen utvrdilo v tom, že svůj přístroj svěřím do toho správného kufru. Vybral jsem si „létající kufr PELI 1510“. Proč se mu říká létající? Jeho rozměry totiž odpovídají příručnímu zavazadlu do letadla.

Doma jsem kufr vybalil, přečetl si informace o doživotní záruce a začal sestavovat přihrádky podle svého vybavení. Ačkoli je možné si nechat vypálit laserem pěnu do kufru přesně podle používané techniky, rozhodl jsem se pro stavitelné přepážky. Pomocí suchého zipu se jednotlivé přepážky umístí na místo dle objektivů a těla fotoaparátu. Vše velice dobře sedí na místě. Samotný kufr je z černého, opravdu bytelného plastu. Zajímavým prvkem je dvoupolohový zavírací mechanismus. Po zaklapnutí se kufr nepropustně uzavře a můžete jej v klidu hodit do vody. Hned vedle zavírání jsou okovaná oka na uzamknutí kufru. Vynikající zálažitost pro uzamknutí kufru na hotelu nebo jeho přidělání alarm páskem k topení. Vše velmi kvalitně zpracované. Mezi prostředním madlem naleznete tajemné kolečko. Co to je? Vyrovnávací ventil. Tím, že je kufr vzduchotěsný, při změně tlaku by se mohlo stát, že nepůjde otevřít. Ventil s membránou tento problém řeší.

Kufr má 3 madla.  Můžete jej nostit jako klasický kufr na šířku, na výšku a nebo vytáhnout madlo a kufřík vozit jako klasické cestovní zavazadlo. Ačkoli vysouvací madlo nepůsobí bytelným dojmem, jde o speciální druh plastu, který bude držet do konce vašeho života a až jej bude vysouvat váš pravnuk ve věku 60-ti let, stále bude na svém místě 🙂 Osobně jsem si ovšem nejvíce oblíbil nošení kufu na výšku.

Než jsem vyrazil do terénu, musel jsem kufřík ozdobit. Na laminovanou samolepku si nechal vytisknout logo Google o velikosti vizitky a nalepil ji do zapuštěného prostoru na čele kufru. Na následující fotogafii je už kufr v praxi. Fotíme pro michelinskou restauci Raddison blu Alcron jídlo.

Focení probíhalo dobře ale když přišel na řadu dezert, nastal problém. Pan Roman Paulus rozhodl, že musí být vyfocený zvrchu a nikoli ze strany. Kde byl problém? V ohniskové vzdálenosti. Jídlo fotím na pevný objektiv a není možné zoomovat. Proto, když jsem se postavil přímo nad dezert, nevešel se mi do záběru. Chvilku jsem váhal, pak  zavřel svůj kufr od Pelikána, nechal v něm blesky i ostatní objektivy a postavil se na něj. Vážím kolem 95 kilo. Plastové víko kufru se ani nepohlo a já mohl pořídit parádní fotku dezertu dle přání šéfkuchaře. Pelikán zabodoval.

Druhý den jsem fotil Google StreeView prohlídku pro klienta v centru Prahy. Auto jsem nechal doma a jel veřejnou dopravou. Zde se poprvé projevilo, že kufr není žádný drobeček. Sám o sobě váží kolem 6-ti kg. S vybavením jsem tedy nesl v ruce kolem 10-ti kilo. V případě, že je hladký chodník, je vše v pořádku, stačí vysunout madlo a kufr na ložiskových kolekách ladně pluje za fotografem. Kočičí hlavy jsou ovšem pro Pelikána problém. Poskakuje a je lepší jej vzít do ruky. Těžký ale stylový.

Další den jsme fotili jídlo pro Kings Court na Náměstí republiky. Jsem přímo nadšený, že se do kufru vejde společně s fototechinkou také notebook, který při focení používám. Nemusím tak tahat tašku navíc a celkově se zrychluje přesun na jednotlivé lokace.

Poslední ze zkušeností je v nově připravovaném pětihvězdičkovém hotelu na Florenci. Je tak rozlehlý, že než se prokličkujete od recepce přes několik výtahů a křídel do jednoho z pokojů, uběhne klidně 10 minut. Zde kolečka fungovala skvěle. Na hotelovém koberci si Pelikán ladně klouzal a ušetřil spoustu námahy s těžkou technikou.

Shrnutí

Za 14 dní s kufrem Peli 1510 jsem upravdu spokojený. Díky hmotnosti je vhodný je spíše pro přejíždění autem ale pokud máte hladkou plochu, ložisková kolečka fungují skvěle. Díky Pelikánovi jsem ztratil obsedantní strach o vybavení. Osobně doporučuji podívat se na tyto špičkové kufry sami a třeba si jeden z nich vyberete. Na jejich facebookové stránce mají také občas soutěže, takže se vám třeba podaří jeden z techto kufrů vyhrát. Sám jsem dlouho přemýšlel, jestli investovat tolik do „obyčejného kufru“ ale když si vzpomenu na šikulu, kterému upadne objektiv za 46 000 Kč, znovu mi dojde, že investovat do kvalitní ochrany vybavení se vyplatí.