Zeptá-li se vás někdo jako fotografa, jak kompozice ovlivňuje výslednou fotografii, víte co odpovědět? Pokud by vaše odpověď zněla „nejsem si stoprocentně jistý“ nebo „nevím jak bych ti to vysvětlil,“ jste na správném místě. Kromě umění expozice je kompozice další z těch těžších částí fotografování, a proto doufám, že vám některá z jejích tajemství odkryje tento článek.

Kompozice při fotografování přírody

Ve fotografii odkazuje kompozice na strukturu, umístění jednotlivých prvků a jejich vzhledové vlastnosti. Kompozice mohou být komplexní, mocné, nudné, povznášející a nepřeberné množství dalších přídavných  jmen. Když slyšíte fotografy odkazovat na kompozici, mluví o umístění subjektu, osvětlení, barevnosti, liniích, prostoru, rovnováze atd.

Manželství dvou řemesel

Mým fotografickým zážitkům předcházelo nespočet probdělých nocích nad tužkou a papírem, ve kterých jsem malovala divokou zvěř. K tomu, abych diváky obrazem co nejvíce zaujala, jsem trávila svůj život studováním maleb, fotografií, kreseb i grafik a bezpočtu dalších vizuálních médií.

Před pár lety mi jeden známý potvrdil to, z čeho jsem fotografování podezřívala od začátku, totiž že se jedná o manželství dvou různých řemesel: designu obrazu a provedení. V životě neexistuje dlouhé a naplňující manželství bez toho, aby se jeden z manželů nezapojoval nebo se byť jen trochu neúčastnil. To samé platí o fotografování. K tomu, abyste trvale vytvářeli technicky perfektní a vizuálně příjemné obrázky, musíte použít obou řemesel. Podívejte se na některých z vašich nejoblíbenějších fotek; vsadím se, že mnohé z nich jsou v rovnováze mezi technickou silou a designem.

Pokyny ke kompozici

Pokyny, nikoliv pravidla, jejichž hodnota může být u jednotlivých fotografií kontroverzním tématem. Existují lidé, kteří se snaží aplikovat pravidla fotografování tak urputně, že si nevšímají, že tím potlačují svoji kreativitu. Jsou to lidé, kteří slepě následují každé pravidlo, nikdy neexperimentují a vytváření fotky, které z 95% vypadají stejně, jako fotky Honzy Jedličky od vedle. Kompozičně perfektní, ale nic zvláštního. Kompozice může být pro některé vzdáleným pojmem. Jiní lidé si řeknou, že se tomuto učení vyhnout, anebo hůř – smetou ho ze stolu jak nesmysl, který chce jen svázat jejich uměleckou licenci a kreativitu.

Pokyny ke kompozici rozhodně nepovažujte za svoje nepřátele: existují, aby nám pomohli. Proto o nich smýšlím jako o pokynech, ne pravidlech. Pocházejí z různých umění, míst, časů a nápadů. Mezi tyto běžné pokyny pro fotografování přírody a wildlife fotografy patři:

„Necentrujte“, čili nesnažte se umístit hlavní subjekt do středu obrazu, pokud tím tedy nechcete umocnit jeho sílu;

uspořádejte scénu tak, aby oko diváka vedla po snímku. To vám dá nemalou kontrolu nad tím, jak budou vaše fotografie vnímány a;

foťte při postranním světle, abyste odhalili strukturu objektů a umocnili tak 3D pocit.

Experimentujte, bavte se a hrajte si, časem můžete skrz svoje inovace vytvořit úplně nová a svoje vlastní pravidla a ty staré odsunout stranou. Cokoliv děláte, zacházejte s pokyny tak, jak jsme si řekli: jako s doporučeními, nikoli pravidly.

Přesun za pokyny

Krása v pochopení kompozice je v tom, že až si budete dostatečně jisti v kramflecích, můžete s nimi vesele experimentovat a zkoušet něco nového. Pokud budete budovat na pevných, stabilních znalostech kompozice, úspěch je na vaší straně. Můžete překročit fotky „kompozičně perfektní, ale nic zvláštního“ s fotografiemi, které nikdo nikdy neviděl. Fotografie, které nikdy nebyly nikým spatřeny, ale jsou kompozičně v pořádku a technicky dokonalé. To jsou snímky, které lidi donutí vstát a všimnout si: bez ohledu na vaši specializaci. Posuňte hranice techniky a kreativity ve vašich fotografiích a začněte vytvářet Fotografie s velkým „f“ místo pouhého obtiskování přírody na film či paměťovou kartu.

Prvky fotografie

V první části článku jsme diskutovali o významu schopnosti identifikovat jednotlivé prvky kompozice, abychom viděli jak spolupracují a jakým způsobem dotvářejí snímek. Ve zbytku článku přezkoumáme tyto elementy jednotlivě, počínaje světlem.

Světlo

Světlo k nám může promlouvat. Může vypovídat třeba o denních dobách, náladě a může vyprávět příběhy. Jeho další nezastupitelná funkce je spíše praktického charakteru, takzvaně totiž oko vede po obrazu či snímku, odhaluje skryté struktury nebo pomáhá zvýraznit subjekt. K tomu, aby jste mohli tyto věci realizovat musíte mít ucházející znalosti světla, jeho vlastností a to jak dokáže zvolené subjekty vykreslovat.

Barva světla

Barevné světelné vlny putují od slunce, skrz atmosféru, která působí jako filtr, až k nám. Vzhledem k zakřivení Země musí tyto světelné vlny cestovat při východu a západu slunce mnohem větším dílem atmosféry, než kdyby v pravé poledne procházeli přímo skrz ní. Jak vlny putují skrz naší hustou atmosféru, jsou kratší z nich (na chladném konci spektra), ztraceny v atmosférickém prachu a vodě, takže k nám nikdy nedoputují. To ponechává prostor delším (teplejším) vlnám, které dokáží proniknout naší atmosférou, osvětlit subjekty.

Jak slunce stoupá na obloze výš a výš do nebe, svítí příměji skrz naší atmosféru, což umožňuje kratším, chladnějším vlnám proniknout až k nám a lépe vyvážit barvu světla. Za jasného dne, kdy nám svítí slunce přímo nad hlavou, by bílý povrch neměl vykazovat žádné zabarvení.

Mnoho wildlife fotografů dává přednost bohatým, teplým barvám, a proto si neváhá počkat na brzké ranní či naopak pozdně odpolední světlo a jeho kouzlo.

Odražené světlo

Dobře známý fakt o světle je, že světlé barvy světlo odráží, zatímco tmavé barvy ho pohlcují. Skvělým příkladem této skutečnosti je orel bělohlavý. Jeho tmavá pera absorbují světlo na rozdíl od per bílých, které světlo odrážejí. Právě proto kresba na tmavém peří téměř zanikne, když orla budeme fotit například na setmělým lesem. Tento problém můžeme vyřešit s pomocí blesku nebo se spolehnout na světlo odražené například od vody.

Představte si toho samého ptáka letícího nad jasně osvětleným bílým pískem. Světlo se odrazí zpět na ptáka a měkce osvětlí jeho spodní část. Stupeň jasu závisí v tomto případě na intenzitě slunečního záření a vzdálenosti ptáka od písku.

Nepřímé a částečné osvětlení

Nepřímé osvětlení je světlo, kterému brání mraky, mlha, hustý déšť, kouř, sníh a další atmosférické jevy, proniknout přímo na subjekt. Takové světlo je měkké a rozptýlené a obvykle minimalizuje nebo zcela odstraní tvrdé tmavé stíny. Mnoho krajinářů nebo fotografů květin fotí především za těchto zatažených dnů, kdy se barvy jeví sytější a stíny jsou omezeny na minimum.

Částečné světlo, někdy nazývané skvrnité, zahrnuje obvykle určité množství stínu. Příkladem skvrnitého světla jsou sluneční paprsky ozařující subjekt přes listy stromů.

Čelní osvětlení

Čelní neboli frontální světlo najde dobrého využití na fotce s mnoha barvami, která nespoléhá na hloubku ostrosti a texturu. S předním osvětlením se část objektu vystavuje přímému slunečnímu světlu. V případě, že je světlo jasné, může váš subjekt ztratit texturu, navzdory snahám kompenzovat tuto ztrátu expozicí. Vzhledem k tomu, že čelní světlo vytváří na subjektu tvrdé stíny, není příliš užitečné při vytvoření trojrozměrného efektu.

Boční světlo

Boční osvětlení je užitečné, pokud se pokoušíte zdůraznit strukturu objektu. Vytváří stíny a hloubku a předkládá divákovi zážitek ze sledování takové fotografie. Funguje skvěle zvláště, máte-li na scéně několik objektů různých struktur a v různých rovinách. Při fotografování s bočním světlem použijte sluneční clonu, aby se zabránilo vkrádání rozptýleného světla do fotografie.

Protisvětlo

Protisvětlo se často využívá v případě, že chcete subjekt představit jinou a neobvyklou formou. Díky protisvětlu je slunce za objektem a části, které jsou byť jen trochu průsvitné, budou zářit.

Při focení v protisvětle je nutné přesné složení expozice a/nebo je zapotřebí použít blesk, abyste dosáhli kýžené expozice. Svůj zrak ochráníte tak, že se skrz čočku objektivu nebudete dívat do přímého slunce.

Vrchní světlo

Mnoho fotografů přírody odkládá své aparáty v době, kdy je slunce přímo nad hlavou. Slunce je v tuto dobu obvykle nejjasnější – jak jsem zmínila výše. Světlo nám v tuto dobu ukazuje nejužší paletu barev. Tento úhel vede k vysokým kontrastům s krátkými tmavými vertikálními stíny. Ale není moudré vyloučit vrchní světlo za jakýchkoli situací. Jsou chvíle, kdy je užitečné – zejména při fotografování abstraktních vzorů a opakování v přírodě.

Umělé světlo

Pokud se nám nedostává slunečního svitu, které ozáří objekt nebo scénu, můžeme se spolehnout na blesk. Ten nám dává volnou ruku při výběru hlavního světla, dalšího světleného zdroje nebo jako výplň.

Použití blesku jako hlavního světla znamená, že většina scény bude osvětlena výbuchem světla. Blesk jako výplň se využívá v případech, kdy chceme odstranit nežádoucí zastíněné oblasti, které by byly bez použití dalšího světelného zdroje příliš tmavé. Pár příkladů pro použití vyplňujícího blesku: vynést důležité informace ze stínů, jako doplňkový zdroj světla pro tmavé objekty, osvětlení tmavé strany v protisvětle nebo – jeden příklad z přírody za všechny – osvětlení sporní části ptáka v letu. Některé fotoaparáty se omezují na využití blesku se schopností „pop up“ neboli vyskočení. Pro lepší kontrolu však doporučuji investovat do samostatného a mnohem sofistikovanějšího blesku.

Další světlený zdroj

Některé kreativní fotografové používají i jiné světelné zdroje, jako jsou: baterky, svíčky, pouliční osvětlení, světlo ohně nebo barevná světla. Navrhuji přečíst si jednu z mnoha brožur nebo knih pro fotografy o světle a světelnosti, abyste viděli, jaké mají fotografové přírody možnost a jaké jsou bezpečně použitelné.

Je mou velkou nadějí, že tyto informace využijete jako základ pro vlastní zkoumání složení a estetiky fotografování přírody.