Jelikož o technické stránce fotografování toho zde bylo napsáno již dost, a vzhledem k tomu jaké popularitě se těší články o slavných (zatím) českých fotografem, rozhodla jsem se web obohatit o ještě jednu rubriku. Doufáme, že zde díky vám, věrným čtenářům, získá své pravidelné místo Fotografie s příběhem.

Jako první fotografii, která zde má své nepostradatelné míst je Afghánská dívka, kteréžto autor je Steve McCurry. Její přítomnost zde má hned dva důvody. Prvním z nich je fakt, že se jedná o legendární fotografii s dech beroucím příběhem. Druhým pak to, že fotografie je aktuálnější, než byste si mohli myslet. Steve McCurry totiž právě teď vystavuje v brněnské Špilberku, kde můžete Afghánskou dívku a další McCurryovy snímky spatřit. Ale všechno popořadě…

Afghánská dívka

Dvanáctiletá Šarbat opouští Afghánistán ve spěchu a strachu. Před očima se ji míhají obličeje rodičů a dalších mrtvých, které ještě před nedávnem potkávala v uličkách jejich vesnice. Obličeje, které se na ni usmívaly, milovaly ji a uměly ji utěšit i v těžkých okamžicích. O ty všechny, včetně té maminčiny a tatínkovy, je surově připravila sovětská armáda, když začátkem roku 1980 vesnici vybombardovali. Kdyby Šarbat neměla svoji babičku a sourozence, byl by z ní úplný sirotek a nikdy by přechod do sousedního Pákistánu nepřežila, zvlášť, když byla cesta přes hory plná nástrah a nebezpečí…

V té době se Šarbatin život neočekávaně protne s osudem amerického fotografa National Geographic, který přijel do Pákistánu zdokumentovat život uprchlíků. Snímek pořídí Steve McCurry svým fotoaparátem Nikon FM2 a objektivem Nikkor 105mm F2.5.

V té době navštěvovala Šarbat neformální školu zřízenou přímo v uprchlickém táboře. McCurrymu učaroval červený šál nedbale přehozený přes rameno i pohled pronikavě zeleno-modrých očí. Jméno však fotograf domů neodvezl, a proto byla dívka od červnového vydání roku 1985 známá jako Afghánská dívka nebo Afghánská Mona Lisa.

Afghánská žena

 Steve McCurry podnikl v 90. letech hned několik pokusů o zjištění dívčiny totožnosti. Nicméně ta zůstala skryta až do porážky Talibanu v roce 2001. V té době se Afghánistán, i když minimálně, otevřel pro média. Již v lednu roku 2002 odcestoval tým National Geographic tajemnou dívku hledat.

První zastávkou bylo místo, kde McCurry spatřil dívku naposledy – uprchlický tábor Nasir Bagh. Zde se po dívce ptali zbývajících obyvatel. Jeden z nich znal Šarbatina bratra a poslal pátrající tým do jejího rodného města. Zde se našlo hned několik Šarbat: obrovské množství žen prohlašovalo, že právě ony jsou onou slavnou Afghánskou dívkou. Nakonec však, s pomocí biometrické technologie, která srovnávala strukturu duhovky podle původní fotografie, National Geographic Gulu objevil. Do té doby svůj slavný portrét nikdy neviděla.

Nadace Afghánské dívky

V době, kdy Steve McCurry měla Šarbat Gula tři dcery: Robin, Zahid a Alliu. Čtvrtá dcera zemřela v dětství. Vše, co si Šarbat Gula pro své dcery přála, bylo vzdělání, kterého se jí samotné nikdy nedostalo.

Na její počest založil National Geographic fond Afghánské dívky, charitativní organizaci s cílem vzdělávat afghánské dívky. V roce 2008 rozšířil svoji působnost i na chlapce a jeho název se tak změnil na Fond afghánských dětí.