Milovník hudby, přírody a volnosti. Tak o sobě mluví fotograf – samouk, který posledních 7 let fotografuje portréty, z toho tři-čtyři roky téměř pouze glamour. Jeho jméno je Jan Zemánek. Snímky, které fotí jsou nádherné a šokující zároveň. Tímto článkem vám nabízíme vhled do jeho současné tvorby

Jaký byl vývoj témat, která se před vašimi objektivy vystřídala? Byly portréty, případně akty vždy cílem vašeho fotografování nebo jste se k tomu postupně propracoval?

Pravda je taková, že jsem nikdy nefotil nic jinýho než lidi. Vlastně poprvé jsem se dostal k focení úplně náhodou, ještě na střední škole. Dostal jsem za úkol nafotit dokumentárním způsobem nějakou spolupráci studentů různých škol. Při odevzdávání fotografií jsem zjistil, že se mi nepovedlo zdokumentovat spolupráci, ale že namísto toho mám pár pěkných portrétů. Sice se to nesetkalo s pochopením vyučujících, ale pro mě osobně to bylo důležitý v tom smyslu, že to určilo mou cestu a směřování celýho mýho života po škole.

Co se aktů týče, ty jsem nikdy nefotil, nebo to tak aspoň nevnímám, protože akt by měl podle všeho být záznamem lidskýho těla uměleckým způsobem bez toho, aby výsledek působil jakkoli vzrušivě a to není přesně to, o co mi jde. Pokud bych se měl zavřít do nějaké škatulky, bude to asi glamour spíš než akt, a to byl vlastně od začátku můj cíl. 🙂 Obleční na fotkách mi vždycky nějakým způsobem zavazelo, jen mi nějakou dobu trvalo, než jsem to zjistil.

Co všechno fotíte v současnosti? Berete zakázky i v jiných foto-oborech?

Posledního půl roku jsem fotil zakázky hrozně málo. Spíš si jen tak průběžně zaznamenávám to, jak si společně s lidma okolo mě žijeme. Nicméně už se strašně těším na jaro a na to, jak mě zase holky začnou tahat ven, abychom společně udělali nový krásný fotky v přírodě. Skoro celou zimu nemyslím na nic jinýho. 🙂

Zakázky jako třeba tabla nebo svatby jsou pro mě pořád víc portréty, než cokoli jinýho (na svatby se mnou jezdí vždycky nějaký dobrý dokumentarista, protože v tomhle já poměrně slušně selhávám, jak už víte) 🙂 a na mě tak zbude ta zábavná část – lidský obličeje a emoce v nich.

Zakázky z jiných fotooborů občas dostávám, ale s radostí vždycky případné zákazníky přesměruju na fotografy, kteří jsou v dané oblasti fotografování zaprvé lepší a za druhé – ti praví, kteří pro ně udělají nejlepší možný fotky s tím, že je to ještě bude bavit. Fotit domy, přírodu, interiéry, zvířata, nebo plesy, to není nic pro mě.

Na vašich stránkách je k vidění mnoho fotek, které oslavují ženskou krásu. Kde podle vás končí akt a začíná pornografie?

Všechno to začíná na tom, že se musím do modelky platonicky zamilovat. Najdu si cokoli – krásný vlasy, obličej, dlouhý nohy, nos, nebo jen úsměv.. Cokoli, abych se mohl zamilovat. V tom momentě přestávám myslet jako normální chlap a přepnu se do speciálního režimu, kdy se přede mnou modelka mění v anděla a přesně tohle chci pak přenýst i do fotky. Něžnost, jemnost a krásu. Samozřejmě tu vnější, ale je pro mě hrozně důležitá i ta vnitřní krása, to něco, co vás nutí u některých fotek dlouhý minuty sedět a jen koukat (modelce) do očí.. A tohle je to, čeho se snažím dosáhnout vždycky. Když se to povede, je to skvělý. Někdo tomu pak říká, že Zemánek fotí glamour, někdo říká, že to je to, když Zemánek fotí akt a někdo tomu říká „porno“. Pro mě porno začíná tam, kde se holka fotí nahá s roztaženýma nohama, což už je pro mě od té andělské bytosti fakt daleko.

V jednom z minulých rozhovorů jsem se dočetla, že jste váhal při oslovení výherkyně Miss ČR, kterou jste toužil fotografovat. Pokročil jste? 🙂

Pokročil jsem v tom smyslu, že mi úplně přestalo záležet na tom, jestli fotím výherkyni Miss, holku z ulice, nebo paní z vesnice.. Začala pro mě být mnohem zajímavější nějaká vnitřní energie, kterou ze sebe lidi vyzařují.

Máte svůj oblíbený snímek? Co je pro vás na něm tak speciálního?

Mám plnou složku speciálních snímků, u kterých někdy vydržím i hodiny sedět a znovu a znovu se na ně koukám, nechávám se ohromovat a přemýšlím, proč na mě tak speciálně působí. Doufám, že na to nikdy nepřijdu! 🙂

Dokázal byste jmenovat ten největší úspěch, kterého jste ve focení dosáhl? Případně čeho dalšího byste chtěl ještě dosáhnout? A ne nutně ve fotografování.

Největší úspěch pro mě je to, že jsem mohl vyfotit stovky lidí, kterým jsem fotkama udělal radost. Úspěch je pro mě i to, že jsem vůbec začal fotit a beru to asi jako největší úspěch, protože mě to posunulo z pozice absolutního introverta, kterej se bojí jít nakupovat do obchodu tam, kde jsem teď. Sice se pořád bojím třeba jen zvednout telefon, když volá neznámý číslo, ale díky focení mám i lepší dny. 🙂

Je pro vás focení prioritou číslo 1?

Pokud bych se na to díval z pozice zakázek – že mi někdo zaplatí za to, abych mu udělal fotky, tak pak by odpověď byla ne. Když se na to ale podívám z pozice věčnýho nostalgika, tak jasně, pak je pro mě focení prioritou číslo jedna, protože fotím den za dnem a tím pádem mám zachycených spoustu momentů a vzpomínek, na který díky fotkám nikdy nezapomenu a můžu si připomínat krásný chvíle a být štastnej z toho, co všechno mám za sebou stejně tak, jako můžu vidět i chyby, který jsem udělal a zůstat díky tomu poučenej do budoucna. Pokud bych se ale měl vykašlat na tyhle krucánky, tak to čím absolutně žiju je hudba. Víc jak deset let bubnuju, skládám songy pro naši kapelu, míchám hudbu a posledního půl roku taky vytváříme spolu s dalšíma talentovanýma lidma pořad pro mladý kapely v Česku – Black Tone Music.

Prozradil bys něco o Black Tone Music? Pokud vím, tak na jeho tvorbu se pořádala sbírka a lidé projekt ve velkém podpořili…

Jasně! Black Tone Music je takovej malej hudební pořad o skvělých mladých kapelách v Česku. Natáčíme ho naprosto nízkonákladově s láskou a nadšením v sedmi lidech a vybíráme si vždycky ty kapely, který nás zaujmou tím co, nebo jak hrají. Každou z těchle kapel pak vezmeme na nějaký bezvadný místo, kde natočíme jeden jejich song a nějakej rozhovor o tom, jak se mají. Je to jednoduchý a krásný. Teď jsme zrovna ve fázi toho, kdy jsme dotočili nějaký první epizody, naučili jsme se jak to asi funguje a vymýšlíme kam to posunout dál, abychom mohli nabídnout něco víc kapelám ale hlavně i divákům a posluchačům. Už máme nějaký nápady sepsaný a rýsujou se zajímavý spolupráce, z toho mám obří radost. Když jsme na podzim roku 2015 na Startovači spouštěli crowdfundingovou kampaň a žádali v ní 160 000 Kč, velká část lidí okolo mě si klepala na čelo, ale nám se to podařilo vybrat, nakoupili jsme za to základní vybavení a začali s něčím, co má snad ještě velkou budoucnost. Lidi nás podporují doteď a my z toho máme obrovskou radost a jsme za to strašně vděční! <3

Sám hraješ v kapele na bicí – ovlivňuje hudba nějakým způsobem i fotografování?

Hudba ovlivňuje všechno. Náladu a atmosféru. To, jak se člověk cítí, se může v pár minutách změnit, když si pustí třeba svoji oblíbenou kapelu. Spousta fotografů doporučuje dalším fotografům, aby nechali výběr hudby při focení na modelkách. U mě tohle nemůže nikdy fungovat, protože jakmile bych slyšel něco, co jsem ještě neslyšel, asi bych se na to soustředil tak moc, že bych zapomněl fotit! Za ty roky focení už jsem si našel způsob jak mít atmosféru, ale nesoustředit se na hudbu – na úplně každým focení nám s Kačkou Šindelkovou, mojí vizážistkou, hraje už asi tři roky kapela SPOON. Vřele doporučuju!

Jaký by byl váš tip pro čtenáře TJF – jak fotit? 🙂

Jak je to ve Čtyřech dohodách? Dělej vše jak umíš nejlépe, ale ne lépe? Jo. 🙂