Dnes doplníme trojici prvorepublikových fotografů o čtvrtého umělce – Jaroslava Rösslera, žáka Františka Drtikola a taktéž jednoho z fotografů, který stál u zrodu české avantgardy. Jaká byla hlavní Rösslerova představa o tom, co je vlastně umění a jak ho sám vnímal?

Jaroslav Rössler se narodil na jaře roku 1902, přesněji 25. května ve vesnici na Vysočině nedaleko Havlíčkova Brodu. Narodil se do česko-německého manželství Adély Nollové a Eduarda Rösslera. Již v 15ti letech se rozhodl vydat na dráhu fotografa, a to tak, že započal studium v ateliéru jednoho z největších velikánů české fotografie – Františka Drtikola.

U společnosti Drtikol a spol. strávil 3 roky (1917 – 1920). Zde také poznal svoji družku Gertrudu Fischerovou, se kterou odcestoval roku 1927 již na svou druhou cestu do Paříže, kde partneři zůstali až do roku 1935. 

V Paříži se věnoval předně reklamní fotografií (studio Luciena Lorella). Jeho fotografiemi se pyšnili tehdejší firmy jako Shell, Gibs anebo Michelin. Byl velkým specialistou na fotografii v kombinaci s písmem a kresbou.

Jedním z nejosudnějších dnů byl pro Jaroslava Rösslera byla jedna z pařížských demonstrací, kterou se rozhodl fotografovat. Při té byl zatčen a po noci strávené ve vězení se smyslově pomátl. Gertrudě Fischerové trvalo půl roku, než ho znovu našla, a to ve štrasburském blázinci. Z Francie ho vyhostili, a tento zážitek ovlivnil celý jeho následující život.

Společně s Gertrudou se vrátili do Čech a otevřeli si malý fotografický ateliér na Žižkově. Zde Rössler fotografovat i po roce 1948 až do důchodu. V jeho tvorbě nastala odmlka dlouhá téměř 20 let, a to právě kvůli chybějícím prostředkům.

K foto-experimentům se vrátil okolo roku 1950, kdy svých abstraktních záběrů dosahoval pomocí dvojlomného hranolu, pigmentu, solarizaci nebo Sabatierově efektu.

Do první vlny české avantgardy se zařadil díky fotografiím, které spojují předválečné a poválečné umění bez názoru na jiných slavných fotografech. V tu dobu k nám totiž ještě nepronikly oslnivé snímky Mana Raye nebo Rodčenka.

Neexistuje jiný fotograf, který by se tak dokonale připojil k modernímu pojetí umění. Jeho největším a nejkrásnějším odkazem pro nás jsou abstraktní vize, které během své 50ti leté umělecké dráhy dovedl k dokonalosti.

Již mnoho let jsou jeho fotografie, společně s těmi Funkovými i Drtikolovými vyhledávána na prestižních fotografických aukcích.