Pro začátek bych vás poprosila o krátké představení vás a vaší aktuální fotografické práce.

K fotografování mě přivedl můj táta, koupil mě takovou krásnou černou krabičku, která se jmenovala BOX Tengor, byl ošoupaný, starý, ale fotil a já jsem ho měl rád. Moc mě to nešlo, ale díky tátovi mě fotografie zaujala. S tátou jsem byl nejraději v temné komoře a vždy se hrozně těšil až z vývojky vykoukne to co jsem předtím nafotil. Byly to úžasné objevitelské chvíle…

V 90 letech jsem podnikal a poněkud jsem fotografování pověsil na hřebík i díky tomu, že jsem vychovával děti. Samozřejmě jsem fotil svoje dvě dcery…

K fotografování jsem se vrátil v roce 2005, kdy jsem si koupil první digitální Nikon D70. Dnes fotím Nikonem D800, který se řadí k nejlepším fotoaparátům ve své třídě a snažím se i díky jeho kvalitám vyfotografovat co nejlepší fotografie. A od té doby se mému velkému koníčku věnuji dodnes a rád. Ano jsem pořád jen amatér, i když dnes už možná trošku vyspělejší… Ale už jsem si udělal živnostenský list na fotografování… 🙂

Nedovedu si dost dobře představit, že bych se fotografováním živil, protože u nás je bohužel duševní vlastnictví velice špatně oceňované. Češi nejsou příliš ochotni za fotografii platit, a to ani za dobrou…

Čím si myslíte, že je právě toto u Čechů tak způsobeno? Například v Německu se platí za fotografie statisíce a nikomu to zvláštní nepřijde…

Myslím, že dobře prodávat fotografie umí jen úzká skupina špičkových fotografů a retušérů. Což je asi správně. Znám jednoho z nich, který ve fotobankách vydělává měsíčně v průměru okolo 100 000,- Kč. Ostatní se bohužel podbízejí cenou. Češi si navíc příliš neváží duševního vlastnictví.

Ústředním tématem vašich fotografií je Praha. Co je pro vás na ni tak magického? Co Praha má oproti ostatním evropským, potažmo světovým velkoměstům?

Ano to je pravda, Praha sama o sobě je magická, má úžasnou historii, její památky jsou kouzelné a jejím středem teče Vltava, která je doplněna stejně nádhernými mosty v čele s Karlovým mostem a pokud se vám podaří zachytit správné povětrnostní podmínky, pak vám Praha na krátkou chvíli odhalí svoje tajemno…

„Neznám žádné jiné město na světě s podobným Geniem loci, duchem místa, jako je Praha.“

 

Máte v Praze nějaké svoje oblíbené místo? Které vás zatím nikdy nezklamalo a neomrzelo fotit?

Na to je lehká odpověď, Karlův most, to je mekka všech pražských fotografů…

A co jiná česká města?

Abych pravdu řekl, jiná česká města moc nefotím. Teď o velikonocích jsem udělal výjimku a fotografoval náměstí v Rožmitále pod Třemšínem…

Podle fotografií, které můžou čtenáři obdivovat jak na vašem facebooku, tak na webovkách, musíte být ranní ptáče? 🙂 Nebo naopak noční sova?

Vysloveně ranní ptáče nejsem, ale pokud chcete vyfotit Prahu opravdu krásnou, musíte jí složit poklonu tím, že k ní přijdete v době, kdy se rozednívá, kdy je po ránu mladá, nádherná a ochotná vám svoje kouzlo ukázat alespoň na krátký okamžik… Všude je klid, jen občas se pár opilců vrací odkudsi, ťukají si na čelo, když vás vidí se stativem, zazpívají a potácejí se dál…

Fotím Prahu ráno i večer, zdola i shora. Snažím se hledat a občas i nacházím místa, odkud ještě nebyla tolik okoukaná…

Na svých stránkách máte různé kategorie – tak například Praha večerní, Praha v zimě či Praha tajemná. Dokázal byste zvolit tu nejoblíbenější kategorii, popřípadě fotografii? Pokud ano – jak vznikala?

Nejraději mám tajemnou Prahu, kterou uvidíte, když se vám podaří přijít ve správný okamžik, kdy je třeba zahalená do mlhy, která krásně skryje to, co není důležité a naopak ukáže to co je krásné.

Mám takovou fotografii, je z Karlova mostu, z 28. září 2013, 7:26 hod., fotil jsem tehdy se svými dvěma kamarády, už večer jsme se domlouvali, že by ráno podle předpovědi měla být mlha. Sešli jsme se před šestou hodinou ráno poblíž KM, ale mlha byla ještě slabá a tak jsme jen čekali na příznivější podmínky a na malostranské straně Karlova mostu jsme hledali zajímavou kompozici. A pak to přišlo. Mlha zhoustla, to jsme čekali, ale navíc do ní úplně úžasně začalo svítit vycházející slunce na staroměstské části mostu. Všichni tři jsme se se stativy postavili přibližně doprostřed mostu a začali fotit. Sluneční kotouč byl ale velmi intenzivní a protože jsem měl obavy z přepalů, honem jsme vyndal přechodový filtr, nasadil a i díky němu se mně ta fotografie podařila. 10. června 2014 jsem za ní získal cenu Svazu českých fotografů na Praze fotografické. V loňském roce, tj. 2015, jsem přihlásil fotografii, kterou jsem fotil na KM o chvíli později do prestižního Nikon kalendáře, a ta se stala v tomto kalendáři prosincem 2016. Fotografii přikládám níže.

Opravdu nádherný snímek. A co vaše ocenění? Můžete jmenoval alespoň ty nejvýznamnější z nich?

Na Praze Fotografické 2013 jsem získal cenu Foma Bohemia, o rok později se stejnou fotografií Cenu diváků roku 2013 a cenu Starosty Prahy 1.

Ještě ve stejném roce 2014 na Praze Fotografické jsem získal Cenu Svazu českých fotografů za Pražské mosty Karlův most a Železniční. Na stejné výstavě v roce 2015 s fotografií labutí jsem získal cenu firmy Nikon.

4.4.2016 jsem na výstavě Praha fotografická získal cenu za seriál fotografií „Poškrábaná okna tramvají“ v kategorii Problémy Prahy. Zatím největší úspěch jsem získal loni tím, že jsem se dostal do prestižního Nikon kalendáře 2016 jako prosinec 2016 (fotografie je u rozhovoru nastavena jako úvodní).

Ještě se mi podařilo 5 x zvítězit v soutěži 12 schodů fotoroku na webu Ondřeje Neffa. Doufám, že Vám nepřijde, že se tu moc chlubím… 🙂

Ani trochu, přece jen jmenujete nesčetné úspěchy. 🙂 Obracíte se k nějakým vzorům – známým fotografům? Co vás inspiruje?

Ano mám svoje oblíbené fotografy, tím pražským, kterého velice obdivuji je pan prof. Ing. Jiří Všetečka, jehož pražské fotografie jsou opravdu úchvatné. Bohužel už je to starý pán a žádné workshopy nepořádá, kdyby ano, byl bych zcela jistě jejich účastníkem. Jsem rád, že se pan profesor v roce 2014 zúčastnil vernisáže na mé výstavě Praha tajemná v Senátu v Praze 1 a mé pražské fotografie pochválil.

Přibližně posledních sedm let se zúčastňuji workshopů spičkových českých fotografů a učím se od nich. Byl jsem na workshopech krajináře a fotografa zvířat Ondry Prosického, několikrát u portrétního a reklamního fotografa a špičkového retušéra photoshopu Standy Petery, street fotografa Honzy Šibíka, výborných krajinářů a fotografů panoramat Karla Horáčka a Jana Šmída, pražského fotografa Jirky Šebka, milovníka Itálie, hlavně Toskánska a Benátek fotografa Martina Kamína, na přednášce fotografa Roberta Vana, spolupracuji s panem Ondřejem Neffem, jsem porotcem fotografií na Digineffu.

Často fotografuji Prahu, občas fotím i pro Arcibiskupství pražské. Denně se snažím učit a studovat fotografii, na youtube vyhledávám fotografické tutorialy a učím se hlavně od amerických a anglických fotografů. Moje nejoblíbenější tutorialy photoshopu na youtube jsou od Aarona Nace. Mým velkým americkým fotografickým vzorem portrétních fotografií je Joe McNelly a street fotograf Steve McCurry.

Jaké další město, hned po Praze, jste si při svých cestách oblíbil?

Druhým mým oblíbeným městem po Praze je Paříž, ale byl jsem tam zatím jen dvakrát. Mám rád i Benátky a Toskánsko v Itálii.

Fotografoval jste v Paříži především ty chronicky známé památky jako je Eiffelova věž či Vítězný oblouk? Nebo jste hledal „něco jiného“, nějaká zákoutí a podobně? 🙂

V Paříži jsem fotil samozřejmě známé památky jako je Eiffelova věž i Vítězný oblouk, asi jako každý, ale i street foto v metru a na ulicích.

Také jsem v roce 2010 fotil v New Yorku, tam by člověk mohl být celý rok a pořád by bylo co fotit…

Tíhl jste i k jiným uměleckým odvětvím, například malbě, hudbě…?

Nedá se říci, že bych tíhl k malbě, malovat opravdu neumím, ale v mé rodině je akademická malířka Doc. Dana Puchnarová, která mě určitě ovlivnila. Pokud by mě měla ovlivnit malba, tak by to byl Jakub Schikaneder a v případě portrétů můj oblíbený malíř Auguste Renoir…

A oblíbená malba od Renoira?

Mám moc rád jeho styl malování, jeho obrazy jsou nádherné, čisté, bez složitých gest, přirozené… Můj sen je nafotit v jeho stylu, jako módní fotografii, Tanec ve městě, Hodina klavíru, Žena s deštníkem.

Jaké jsou vaše plány do roku 2016?

Určitě se budu i nadále věnovat fotografii Prahy, rád bych si letos více vyzkoušel fotografii portrétní, chtěl bych jet na Island fotit krajinu a případně znovu do Benátek, kde jsem byl už loni. Také mám rád Toskánsko.

Jaký by byl váš tip pro naše čtenáře, speciálně pro ty, kteří se – stejně jako vy – chtějí nebo se již zaměřili na fotografování architektury?

Nevím, zda jim mohu radit, ale jedno vím jistě, je třeba se učit, učit, učit a sledovat ostatní fotografy architektury jak to dělají oni, ale potom začít fotit po svém, najít si vlastní styl, aby se odlišili, v dnešní době, kdy je opravdu „každý“ fotografem…

Přeji vám hezký den s úsměvem,

fotograf, Richard Horák ,

www.richard-horak.cz