Johan Sandberg má evidentní zálibu v portrétní fotografii, kterou v průběhu let odhalil s nepopiratelně silnými zobrazeními některých největších světových hvězd: Pharrell Williams, Jason Bateman, Tilda Swinton… fotograf má všechny před objektivem. Sandberg je také známý pro jeho působivý seznam klientů od H&M a Armani po Dazed & Confused, Purple a Rolling Stone.

Původní rozhovor s fotografiemi Johana Sandberga naleznete na stránce Previiew.

Můžeš mi říct něco o tom, jak jsi se stal fotografem? Jak jsi se stal z obyčejného švédského studenta fotografem Tildy Swintonové?

Vlastně mě nikdy nenapadlo, že bych se někdy mohl stát profesionálním fotografem, i když to vždycky byla má vášeň. Studoval jsem obchod. Po maturitě jsem se chtěl fotografii věnovat jen rok, ještě před tím, než bych začal pracovat v podnikání. Takže jsem odjel do Itálie fotit krajinu. Ale potom jsem poznal dívku, která byla modelka a já ji začal fotit. Jednou mi pak její agent zavolal a zeptal se mě, jestli nemám zájem o „testování“ dívek pro agenturu. Řekl jsem ano, protože to pro mě mohl být dobrý zdroj příjmů. A pak se mě přítel toho agenta zeptal, jestli bych pro něj nechtěl fotit do časopisu. Skrze tyto fotografie jsem se dostal do kontaktu s klenotnickou společností, která mě požádala, abych pro ně v horách nafotil katalog. Takže jsem se fotografem stal čistě náhodou. Potom jsem si uvědomil, že by to opravdu mohlo být něco, čím bych se mohl i dál živit. Nikdy jsem nic moc o módě nevěděl, začal jsem to oceňovat až po tom, co jsem začal sledovat velké módní fotografy a tak dále.

Jak velkou roli ve tvém životě hrála fotografie před tím, než jsi odjel do Itálie? Kdy jsi začal fotit?

Fotil jsem od 15 let. Hlavně zátiší a 90% černobíle. Trávil jsem hodně času v temných komorách – bylo to meditativní. Moje vášeň pro focení byla silnější a silnější a často jsem ve Švédsku asistoval několika fotografům. Nikdy jsem si ale nemyslel, že bych se tím mohl živit, hlavně proto, že jsem se přiklonil k umělecké fotografii. 

Dříve jsi fotil docela těžké portréty: Myslím tím Isabel Marantovou, Martina Edera,… Jaký je tvůj pracovní proces? Jak nastane okamžik, kdy jsou všichni upřímní a opravdoví?

Miluji focení portrétů a módní fotografie je konec konců také o portrétu. Když mám někoho fotit, předem si ho přečtu, takže mám představu o tom, jak ho budu fotit. Hlavní je získat si jeho důvěru.

Jak to děláš?

Sedíme, povídáme si, pijeme kávu… Mluvíme o všech možných různých věcech. Musíte získat jejich důvěru za velmi krátký čas. Je to docela vzrušující. A pak je u část, kdy z nich musíte dostat ten výraz, který chcete. Je to zajímavý proces. Když před sebou dokážete člověka uvolnit a získat si jeho důvěru, focení bude příjemnější a přirozenější.

Stalo se ti někdy, že jsi někoho nedokázal uvolnit?

Ano, stává se to. Ale někdy se dá portrét pokazit i jinak. Možná se mi nepodaří nastavit správné světlo nebo je ten člověk vystresovaný. Někdy není dost času na získání výsledku, jaký bych chtěl. Také když fotím celebritu, je obklopena obrovským týmem a promění se to spíš v obrovský cirkus. Pak může být trochu výzva tu osobu oslovit. Vždy se to snažím udělat co nejintimnější, s co nejméně lidmi, jak jen to jde.

Říkal jsi, že máš představu o tom, co chceš fotit už před tím, než se s ním setkáš. Jaké máš představy?

Někdy o tom máte jistou představu, když si o nich přečtete nebo je vidíte na obrazovce a pak si to vyložíte. Například, minulý týden jsem fotil někoho docela slavného a pokaždé, když ji fotím, je to podobné, jako předtím. Ale po tom, co jsem si o ní přečetl, viděl jsem ji jako mnohem klidnější osobu. Měl jsem tedy představu, že ji budu fotit jinak – elegantněji. Takže jsem hledal elegantnější momenty. Zmínil jsi Martina Edera: viděl jsem několik jeho fotel a byly dost podivné. Měl jsem tedy představu, že z něj vezmu ten ikonický, statický obraz, který ukazuje jeho drsnost, ale spíše sochařským způsobem. Chtěl jsem mít v jeho portrétu takový klid. A Tilda, například, je bohyně a přes to ji musíte dostat. 

Jsou vždy všichní otevřeni tvým nápadům?

Někdy je to obtížné. Občas dělám co chtějí oni a po 100 fotkách řeknu: Mohli by jsme vyfotit dalších 5 fotek trošku jinak? Obvykle řeknou, že ano a pak konečně dostanu to, co jsem chtěl.

Je někdo, kdo tě opravdu překvapil? Kdo byl opravdu jiný, než jsi čekal?

Ano, párkrát se to stalo. Například Tilda. Měl jsem k ní takový respekt a viděl jsem ji v několika filmech. Vždy jsem ji obdivoval. Vypadala božsky – jako obrázek, ale když jsem ji poznal, zjistil jsem, že je velmi jemná, milá a přístupná. Docela vtipné. Nečekal jsem, že bude tak zábavná a ostrá. Představoval jsem si ji chladnější.

Čím se inspiruješ? A co tě inspiruje nejvíc? Filmy, knihy nebo časopisy? Nebo jen to, co tě obklopuje?

V podstatě vše, co mě obklopuje. Většinu času to souvisí s lidmi, s kterými pracuji a s věcmi, co se právě dějí… vidíš plakát v metru… Hodně záleží i na tom, kde právě jsem.

To je to, proč sis vybral Paříž? Myslíš si, že by to bylo jiné, kdyby jsi žil někde jinde?

Rozhodně. Paříž mě inspiruje pořád.

Hodně jsme mluvili o tvých portrétech, ale ty také hodně fotíš módu. Jaký je tvůj pracovní proces tady?

Je to hodně o týmové práci. Někdy mám nápad já, někdy zase stylista.

Jak by jsi popsal svůj přístup k módní fotografii?

Jsem opravdu zaujatý lidmi. Módní fotografie je také o modelech a já se o ně opravdu zajímám. Chci z nich dostat něco opravdového, ne je jen použít jako plochý povrch. Nezajímají mě povrchní, lesklé módní fotografie. Víc mě zajímá skutečná osoba. A když se dívám na fotky módních fotografů, které opravdu obdivuji, poznám, která práce je od nich.

Kteří fotografové by to byli?

Je jich několik. V podstatě ti největší v historii: Richard Avedon, Irvin Penn, Jürgen Teller… Zajímají se o něco, co je daleko za hranicemi. To je to, co chci. A někdy to uspěje a někdy ne.

Co je zatím největším vrcholem tvé kariéry?

Musím říct, že pro mě byla největší věc, když mi zavolali, abych fotil Tildu Swinton. Je to někdo, koho moc obdivuji.

Byl jsi nervózní? A jsi pořád ještě někdy nervózní?

Jen někdy se děje, že mě to zasáhne, ale když jsem viděl Tildu, připadal jsem si jako malé dítě. Trochu sucho v krku a tak. Je prostě působivá. A byla jednou z prvních velkých hvězd, které jsem fotil. Teď už jsem na to zvyklý.

Jaká je tvoje další vášeň, kromě fotografování? Co děláš ve svém volném čase?

Když jsem byl teenager, miloval jsem kino a samozřejmě jsem miloval všechny skvělé klasiky. Jednou jsem viděl Birdmana; je to super.

Myslíš si, že to nějak ovlivňuje tvou práci?

Rozhodě ne vědomě. Není to tak, že vidím nějaký film a pak si řeknu ‚takhle to udělám v příštím snímku‘. Režiséři, kteří mě zajímají, se zabývají tím stejným: zobrazení lidstva. Tohle je v podstatě to, co mě ovlivňuje.

Jaké máš plány na zbytek dne?

Budeme připravovat dnešní prezentaci. Pracuji jako módní konzultant pro finskou módní značku, Aalto. Tento týden mají svou první prezentaci a my se jdeme podívat na místo konání, zkusíme hudbu, ukážeme to tam modelům… Show je v pátek. Je to celé zajímavé.

Zdroj: https://previiew.com/home/journal/interview-johan-sandberg.html