K rozhovoru s Tipy jak fotit tentokrát svolil uznávaný český fotograf Rostislav Stach, rodák z Karlových Varů, který se v průběhu roku vydává na tzv. fotolovy, a to nejen po českých luzích a hájích, ale i za jejich hranice, například do Yellowstonského parku, do Afriky či na Aljašku. Jeho snímky jste jistě viděli i vy, pravidelně je totiž publikuje v mnoha odborných i naučných publikacích a sám je autorem již druhého vydání knihy Fotolovy – naučte se fotografovat dobře zvířata v přírodě.

Vaší tvorbu sleduji již nějaký čas a obdivuji, jaké harmonie dokážete ve svých snímcích dosáhnout. Jaké byly Vaše začátky s fotoaparátem v ruce?

Zvířata jsem začal fotit už ve čtrnácti letech, kdy jsem s otcovou Exaktou VX 1000 a teleobjektivem Sonar 4/200mm vyfotil svého prvního muflona. Bylo to na hodně velkou vzdálenost a málem jsme ho na filmu ani nenašli, ale při zvětšení asi na 1 metr tam vidět byl a byl můj první. Na muflona mi táta dal papír 6x9cm a tak vznikla moje první fotka z lesa. Tu fotku mám dodnes schovanou. Tenkrát jsem dostal taky svou první radu: nefoť to, dokud na tom nerozeznáš chlupy”. Taky jsem pochopil, že fotografování zvířat není o fototechnice, ale o schopnosti se ke zvířatům přiblížit.

Fotíte především zvířata v divoké přírodě, ale odklonil jste se od tohoto svého standardu i do jiných odvětví fotografie? Můžete popsat, co Vám na fotografování fauny tak učarovalo?

Fotografování zvířat bylo u mě vždycky číslo jedna. Občas jsem fotil také sport nebo jiné záležitosti, ale to bylo jen okrajově. Po revoluci jsem si založil v Ostrově fotoslužbu, dělal jsem lidem fotky z dovolených, fotil jsem svatby, různé akce, dělal fotky na občanky. Ale to mě po čase přestalo bavit, byl jsem otrokem fotokomory a na zvířata bylo málo času, tak jsem toho nechal. Potřeboval jsem mít hlavně kontakt s přírodou. Na focení zvířat je to to nejlepší. Člověk se stává lovcem. Musíte zvíře přelstít, stát se neviditelnou součástí přírody, dostat se k němu co nejblíže a mít co nejdelší možnost sledovat ho přes hledáček fotoaparátu a v nejlepší moment stisknout spoušť. Úžasné na tom je, že stisknete spoušť, ale necháváte žít. Můžete tak stejné zvíře “lovit” znovu a znovu. V poslední době jsem ale znovu začal fotit i zakázkově, např. koně, různé akce, svatby atd., přeci jen pokud se chce dneska fotograf uživit, jenom focením zvířátek to už nejde.

Kterou fotografii považujete za svoji nejoblíbenější a proč tomu tak je?

Když tak nad tím přemýšlím, tak asi žádnou nejoblíbenější nemám. Fotka je buď dobrá nebo špatná. Ty dobré mám rád a ty špatné se snažím příště nafotit lépe.

Existuje nějaké zvíře, jehož fotografování Vás nikdy neomrzí? Či naopak patříte ke sběratelům a chodíte lovit stále nové exempláře?

Rozhodně nejsem sběratel. Já fotografuji zvířata protože je mám rád a rád je pozoruji. Proto je fotím.  Není to tedy tak, že když už jeden druh nafotím, přestane mě zajímat a jdu po dalším. Nikdy si nenechám ujít třeba tok tetřívků, srnčí nebo jelení říji. To jsou úžasné zážitky i když člověk nic nenafotí. Stačí tam být. No a když se povede i fotka, je to skvělé. Nechápu, proč někteří lidé fotí zvířata a přitom je v podstatě vůbec nezajímají. Dělají to jen pro to, že si myslí, že je to moderní a ve svém okolí se můžou prezentovat jako velcí borci, kteří dokážou “ulovit” cokoli. Pak se prezentují fotkami, které jim připravil někdo jiný a jejich jediná zásluha je ta, že stiskli spoušť foťáku. A na těch fotkách je to poznat.

Kromě České republiky fotíte i v exotických krajinách, mezi které se řadí Tanzánie, Aljaška či Afrika. Jaký kout planety jste si oblíbil nejvíce?

Asi nejvíc mi učaroval Yellowstonský národní park. Je tam nádherná příroda a spousty zvířat, která se nebojí lidí a tak má člověk možnost pozorovat je v jejich přirozeném prostředí, aniž by se musel jakkoli schovávat. Na podzim je park navíc vybarvený podzimními barvami, probíhá říje jelenů wapity, jsou tam obrovská stáda bizonů, vidlorozi, jelenci, kojoti, vlci, medvědi, orli, vydry atd., a tak je celý den co pozorovat i fotit. Už jsem tam byl pětkrát, v loňském roce poprvé v i zimě a stále je to neokoukané. Na druhé místo bych zařadil Kanadu a na pozorování medvědů je bezkonkurenční Aljaška.

Jak dlouhé bylo Vaše nejdelší čekání na snímek a na co jste číhal?

Asi nejdéle jsem čekal na pořádný snímek tetřívka. Jezdil jsem za nimi do Krušných hor osm let, než jsem ho poprvé vyfotil podle svých představ. Každý rok čtrnáct dní na přelomu dubna a května, každé ráno vstávání ve tři hodiny a čekání v krytu do devíti hodin. Ale nakonec se to povedlo a o to větší radost to byla. Tenkrát to nebylo tak snadné jako dneska s digitální technikou. Měl jsem dva foťáky, v jednom diafilm s citlivostí 400 ISO a ve druhém 100 nebo 50 ISO. Navíc každé stisknutí spouště mě stálo 13 Kč, to si člověk rozmyslel jestli tu spoušť zmáčkne. S dnešními možnostmi fotografování se to ani srovnávat nedá.

S příznivci fotografování vyrážíte několikrát ročně na workshopy – FOTOLOVY. Pamatujete si na nějaký nezapomenutelný zážitek či chvíli, kterou jste na těchto tam prožil?

Workshopy občas dělám i když v poslední době hlavně individuální, pro jednoho účastníka, protože tam se mu mohu věnovat daleko lépe. Jsou určené pro začátečníky i pokročilé, se zájmem o fotografování zvířat. Účastník se dozví všechno důležité, co se mu může při focení zvířat hodit a pokud je to úplný začátečník, naučím ho používat techniku tak, aby z ní dostal co nejvíc. Tyto kurzy nejsou určené pro získání úžasných snímků, které mu tam připravím, ale dělám je proto, aby se zájemce naučil ty úžasné snímky v přírodě dělat sám, aby věděl jak na to.

Prozradíte našim čtenářům jakou část Vaší práce zabírá příprava, samotné focení a následný post-processing?

To je hodně rozdílné. Záleží co a kde chci fotit. Pokud jde o přípravy na zahraniční cestu, nepřipravuji to já, ale spolupracuji s cestovní kanceláří nebo agenturou, která cestu zajistí. V posledních letech jezdím hlavně se skupinami fotografů jako doprovod, který má za úkol připravit pro účastníky co nejlepší podmínky pro fotografování a pomáhat těm, kteří s focením teprve začínají. Jezdíme většinou na místa která už znám a tak vím, kde hledat jaká zvířata. Pokud jde o přípravy na fotografování u nás, zase záleží na tom, kam a co chci jet fotit. Někdy stačí vzít si batoh s technikou, stativ a vyjet do Krušných hor na oblíbené lokality. Pokud je to výprava na více dní, tak je nutné připočítat čas na balení důležitých věcí, bez kterých se neobejdu.

Samotné focení je pak opět závislé na tom, co chci fotit. Pokud jedu do krytu, bývá to většinou na půl dne, buď ráno nebo odpoledne – do večera. Pokud je to jen procházka po lese nebo parkem bez konkrétního fotografického cíle, je to jen pár hodin. Co se týká post processingu, snažím se fotit tak, abych musel dělat co nejméně následných úprav. Jediné co po focení udělám je, že v Lightroomu stáhnu fotky na disk, smažu na první pohled fotky co se nepovedly, přejmenuji hromadně soubory a přidám klíčová slova. Pak udělám zálohu a smažu kartu. K fotkám se vracím až když nějakou potřebuji použít třeba na webu, v kalendáři, časopise, knize nebo pro jiné tiskové účely. Pak už samozřejmě dělám podle potřeby základní zpracování rawu: křivky, jas, wb, kontrast, vytaření stínů nebo světel, redukce šumu, doostření.

Co by nemělo chybět v batohu fotolovce?

Asi to bude znít jako klišé, ale je to především láska k přírodě a všemu živému. Pokud u člověka není na prvním místě láska ke zvířatům, ale je tam focení, neměl by zvířata fotit. Měl by si vybrat jiný obor, něco kde nemůže nikomu uškodit. Pokud člověk nezná co v přírodě může a nemůže udělat, ohrozí nevědomky třeba životy zvířat která chce fotit. A žádná fotka nestojí za to, aby kvůli ní nějaký tvor uhynul.

Víte kolik zhruba snímků momentálně obsahuje Vaše fotogalerie? A na které výpravě jste zachytil vůbec nejvíce snímků?

K dnešnímu dni mám v archivu 214 964 digitálních snímků a cca 5000 diapozitivů a ve své fotobance na webu mám 6042 snímků. To mi připomíná, že bych tam měl zase nějaké přihodit… Nejvíc snímků jsem vyfotil v roce 2008 na výpravě po Africe, která trvala měsíc a půl. Projeli jsme parky z Namibie do Keni včetně Zanzibaru a nafotil jsem za tu dobu 10530 snímků.

Jaké jsou Vaše plány od budoucna?

V letošním roce plánuji několik cest. První bude v dubnu na focení koní a vodních ptáků do francouzského Camarque s CK AwaY, potom s kamarády do Švédska, kde bych rád fotil potáplice severní, pak stále zjišťujeme možnost odletět v létě na Špicberky fotit lední medvědy a na podzim do Kanady a možná znovu do Yellowstone. Mezi tím je stále co fotit i u nás.

Jaký by byl Váš „tip jak fotit“ pro naše čtenáře?

Foťte tak, abyste neohrožovali přírodu ani její obyvatele. Čím víc budete o zvířatech vědět, tím větší budete mít šanci zachytit nějaký vzácný okamžik. Fotograf musí být neviditelnou součástí přírody a na přírodě nesmí být znát, že tam fotograf byl. Pro vážné zájemce o tuto problematiku jsem v nakladatelství Zoner Press vydal knihu Fotolovy – naučte se fotografovat dobře zvířata v přírodě. V současné době je v prodeji nové vydání – Fotolovy 2.