Překladatel, malíř, průkopník buddhismu v Čechách nebo celosvětově proslulý fotograf? František Drtikol ve svém životě skloubil všechno výše uvedené dohromady, a právě proto je v současnosti oprávněně považován za jednoho z nejvýznamnějších českých mužů hned v několika odvětvích.

A ačkoliv od jeho narození uběhlo více než století, inspiruje tento lehce kontroverzní muž stovky fotografů i buddhistů (příp. buddhistických fotografů) i dnes.

Drtikol učedníkem

Do příbramské rodiny Drtikolových se František narodil v roce 1883. Byl nejmladším ze tří sourozenců. V mládí navštěvoval gymnázium, a poté se rozhodl vydat se na cestu profesionálního fotografa. Začal proto navštěvovat ateliér Antonína Matlase v Příbrami.

Touha po fotografování ho však hnala dál, až do Mnichova, kde vystudoval Lehr und Versuchsanstalt für Photographie (Učební a výzkumný úřad pro fotografii, pozn. red.). Tato studia významně ovlivnila jeho tvorbu, což tehdy ještě mladý František nemohl tušit – tou dobou byla totiž německá metropole prosycena secesí, která se odráží i na jeho snímcích.

Drtikol fotografem

Konečně! Po dokončení studia v Mnichově se mohl věnovat vlastní tvorbě a získávat další zkušenosti napříč evropským kontinentem; Švýcarko, Německo, Česko,… Nakonec se přece jen vrátil do rodné Příbrami a založil zde ateliér.

V jeho tvorbě se snoubilo art deco, prvky avantgardy, secese a především piktorialismu (zjednodušeně snaha fotografii co nejvíc přiblížit malbě či grafice).

Po třech letech ho ale provoz ateliéru finančně vyčerpal, a proto ho musel uzavřít. To však Drtikola nezlomilo. O dva roky později založil nový ateliér, co se změnilo, bylo pouze město – Příbram vystřídala Praha.

Následovalo setkání s Augustinem Škardou, se kterým později založil firmu Drtikol a spol. – ta se zasloužila o vydání alba s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy.

Drtikol získal uznání. Byl jedním z mála fotografů minulého století, kterým se toto podařilo již za jejich života. Fotografoval T. G. Masaryka, Alfonse Muchu, Emu Destinovou nebo Aloise Jiráska – a není proto divu, že se jeho ateliér stal centrem pražského uměleckého života.

T. G. Masaryk

Alois Jirásek

Ervína Kupferová

Drtikol slavil úspěch i v zahraničí. Jeho fotografie obletěly svět. Poté ale přišla krize. Navzdory věhlasu se v 30. letech potýkal s nepřízní osudu. Roku 1935 oficiálně ukončil svoji činnost a dodnes zůstává nejasné, zda za to mohly zmiňované ekonomické problémy či zásah úřadů po zveřejnění Drtikolových portrétů nezletilých dívek.

Prodal ateliér a odstěhoval se do vily na Spořilově, tam se věnoval především malbě a svým meditacím. O 3 roky později vyšla fotografická monografie Žena ve světle.

S fotografováním byl konec.

„KAŽDÝ ČIN, AŤ DOBRÝ, NEBO ZLÝ, KAŽDÁ MYŠLENKA, SLOVO, VYZÁŘÍ DO PROSTORU, OPÍŠE KRUH A VRACÍ SE ZPÁTKY DO BODU, ODKUD VYŠEL. TOŤ KARMA.“

Duha, 1946

Drtikol překladatelem

Po příchodu do Prahy se kromě fotografování věnoval i duchovním vědám, konkrétně buddhismu spojenému s jógou. Zde započala také jeho překladatelská kariéra, byl totiž natolik zaujat buddhistickými texty, že ty nejvýznamnější přeložil do češtiny. Mezi jeho nejvýznamnější překlady patří Šankara, Eckhartda, Dharma teorie či Tibetské knihy mrtvých.

Podle vlastního vyjádření dosáhl roku 1928 nirvány. O tomto prožitku napsal v jednom z dopisů toto:

„A BYL JSEM VŠE A VŠE JSEM ŽIL, PRÁVĚ (PROTO), ŽE JSEM BYL ABSOLUTNÍ NIC.“

Drtikol milovníkem

Jeho tvorba je inspirována množství osudových žen. Mezi nimi byla i o 12 let mladší Eliška Jánská, která pózovala pro jeho cyklus Před plesem. Poté, co byl odveden na vojnu, ji adresoval mnoho dopisů. Později byly vydány i v knižní podobě – v publikaci Deníky a dopisy z let 1914 – 1918.

Nicméně ta nejvýznamnější z Drtikolových žen – nejprve modelka, a poté i manželka – byla Ervína Kupferová, výrazová tanečnice Národního divadla. S tou později zplodil i dceru.

Drtikol komunistou

Po druhé světové válce vstoupil Drtikol do Komunistické strany. V závislosti na předešlých událostech a na hrůzách války se není co divit, ostatně vstup do KSČ byl po nacistických děsech jasnou volbou pro mnoho občanů. Drtikol však zůstal členem i po převratu v roce 1948, což je více než zarážející s přihlédnutím k tomu, že byl spirituálně založeným člověkem, osvíceným buddhistou.

Nikdo s jistotou dodnes neví, co vedlo Drtikola v pasivním setrvání v KSČ až do jeho smrti.

Drtikol inspirací

Jak tedy na Františka Drtikola pohlížet? Jako na citlivého buddhistu, který se prostřednictvím svých meditací pokoušel a snad i dosáhl nirvány? Nebo jako na dobrosrdečného muže, který podlehl cíleným lžím, a vstoupil proto do KSČ? Či jako na geniálního fotografa, který skvěle skloubil lidské tělo s geometrickými křivkami?

„JMENUJI SE DRTIKOL. DRTIL JSEM KOLA, KTERÁ MĚ SVÍRALA. JSEM FOTOGRAF. FOTOGRAFOVAL JSEM SVĚTLEM. PÍŠI DO DUŠÍ LIDEM SVĚTLEM POZNÁNÍ.“