1. 50mm objektiv se nazývá „normální“ protože přináší podobný pohled jako lidské oko

Říká se, že lidskému oku je nebližší objektiv s ohniskem 50mm. Není tomu ale tak. Lidské oko je podstatně složitější optická soustava než objektiv. Narozdíl od objektivu má navíc periferní vidění, konstantní přeostřování atd. Lidské oko funguje na jiném principu. Má několik zón a v každé vidí jinak. V periferním vnímání vidíme kontrast a reagujeme na pohyb ale nevidíme zde ostře. Další zóna je o něco užší, kde už vidíme ostřeji. Ovšem nejostřeji vidíme vždy jen bod o velikosti přibližně 3 centimetrů (třeba když čtete tento řádek). Přibližná ohnisková vzdálenost zorného pole člověka je asi 23 mm.

Tento mýtus vznikl pravděpodobně na základě marketingové kampaně výrobců fotoaparátů, kteří potřebovali na prodávané zrcadlovky nasadit nějaký „setový objektiv“. Protože je ohnisko 50 mm nejméně náročné na výrobu a za relativně nízkou cenu lze vyrobit slušné „sklo“, začalo se říkat, že 50 mm je nejblíže lidskému oku. Všiměte si, že i dnes patří 50 mm objektivy mezi nejlevnější. Podobně je na tom ohnisko 40 mm ale to asi nebylo marketingově tak zajímavé.

2. Širokoúhlé objektivy deformují perspektivu

Tady jde o slovíčkaření. Perspektivu širokoúhlé objektivy nezkreslují. Objektiv s nízkým ohniskovým číslem může být buď standardní a nebo jako rybí oko. Standard zachová v obraze přímky rovné, rybí oko je zaoblí. Takže co se stane, když si stoupnete s širkooúhlým objektivem pod vysokou budovu a vyfotíte ji? Obraz bude na první pohled vypadat silně zkreslený. To ale není zkreslení objekitvu ale obyčejná perspektiva. Pokud vezmete pravítko a přiložíte ho k linii domu, na žádné zkreslení nenarazíte. Dům se bude zužovat do výšky jednoduše kvůli tomu, že jeho základna je k vám blíž než jeho střecha. Kdybyste použili tele objektiv, bude „zkreslení stejné“ ale nevejde se vám celý dům do rámečku.

3. Teleobjektivy fotí hezčí rozostřené pozadí

Tele objektivy mají stejné rozostřené pozadí jako jiné objektivy. Když budete fotit objekt, který je vzdálenější, žádné rozostřené pozadí neuvidíte. Nejde jenom o clonové číslo (čím nižší, tím větší šance na rozostřené pozadí) ale také o nejkratší zaostřovací vzdálenost objektivu. Například objektiv Canon 70 mm – 200 mm má nejkratší zaostřovací vzdálenost 1,2 metru. To znamená, že cokoli bude blíž, to nezaostříte. Když ale postavíte do vzdálenosti metru a půl od něj modelku, vznikne na ní krásně rozostřené pozdí. Je to ale kombinací ohniska a clony, nikoli tím, že to je tele objektiv.

Jiná věc je bookeh, což je vlastně podpis objektivu na rozostřeném pozadí a hraje v něm roli stavba lamel clony. Nesouvisí to s tím, jestli je obektiv tele nebo šíro.

5. Makro objektivy umí zaostřit pouze na krátkou vzdálenost

Za krále klacka to byla pravda. Nyní už ale umí makro objektivy běžné ostřit i na normální scénu. Jejich výhoda oproti běžnému objektivu je snížená zaostřovací vzdálenost na minimum. V dnešní době ale můžete s makro objektivem v pohodě fotit i portréty.

6. Zrcadlovkové objektivy umí natáčet s menší hloubkou ostrosti než kamery

Opět slovíčkaření. Nejde o to, jaký objektiv je nasazený na foťáku nebo kameře ale o velikost snímače. Ruční kamery mají obvykle mnohem menší snímač než fotoaparáty. Pokud tedy uvidíte na kameře s pevným objektivem napsáno, že má clonu f/2, nejásejte.  Velikost snímače vám radost rychle zkazí. Proto je i rozdíl mezi rozostřeným pozadím od ASP-C snímačem a full-frame. Prostě čím větší snímač, tím rozmazanější pozadí. Nejde tedy o „zrcadlovkové objektivy“ ale o velikost „zrcadlovkových snímačů.