Před nedávnem jsem dostal pozvánku na workshop a prezentaci nových dronu od Dronpro. Musím říct, že tato nabídka mě zaujala, protože sám jsem kdysi s dronem experimentoval ale to bylo ještě v době, kdy drony byly v naprostých začátcích. Můj první dron byl DJI Phantom 1. Oproti dnešním dronům bylo létání s ním ekvivalentem letu Jana Kašpara z Pardubic do Prahy.

Jedna baterie se nabíjela 5 hodiny a dron s ní vydržel ve vzduchu celých 7 minut. Baterie se připojovala do dronu pomocí spojování pochybně vypadajících kabelů uvnitř dronu. Kamerová technika a přenost obrazu byla kapitola sama o sobě. Dron měl na sobě přišroubovaný gimbal do kterého se dávalo tehdy ještě GoPro3. Ovšem na přenos obrazu k ovladači byl potřeba další vysílač s anténou, který byl také nalepený pod dronem. Ovladač ovládal pouze dron, nikoli přenost obrazu. Takže na ovladači byla opět nalepená příjmací stanice a pak samozřejmě externí monitor s velkou baterií. Když to shrnu, abych se vůbec na 7 minut vznesl do vzduchu, musel jsem den dopředu nabít 9 různých bateríí a nezapomenout ani jednu z asi 20 komponentů celého dronu. Nějakou dobu poté, co jsem dron koupil přišla do známost legislativa v podobě Doplňku X od ÚCL. Ten v podstatě vylučuje jakékoli jiné létání s dronem než nad vlastním polem, proto jsem dron přestal používat a dál se o tuto problematiku nezajímal. 

Jaké bylo moje překvapení, když jsem dostal pozvánku na workshop a ukázku nových dronů. Ten den nám počasí nepřálo ale i přesto se pořadatelé rozhodli akci uspořádat. Měli jsme tedy vynikající příležitost vidět, že drony dokáží létat i v docela hustém dešti. Po teoretickém úvodu jsme se dostali k ukázce nových dronů. Musím uznat, že pokrok v tomto odvětví je naprosto neuvěřitelný. I DJI Mavic Pro, který je určený pro poloprofesionální a nenáročné profesionální použití bylo možné jednoduše složit a dát do malého baťůžku. Mým favoritem se ovšem stal DJI Mavic Mini, který se vejde do dlaně a když jsem si jej později koupil, jednoduše se mi vešel do krabičky na 3 pevné disky Western Digital Elements. Na pěší výlety naprosto ideální. Stejně tak možnost nabíjení z powerbanky. Oproti mému původnímu dronu v 8kg vážícím kufru je toto sci-fi. 

Když jsme se dostali k samotému létání, mohli jsme si vyzkoušet některé z nácviků, které se dělají při skládání licence na užívání dronů:

1) Stroj letí po obvodu půlkruhu, v jehož středu stojíte, jedním i opačným směrem. V každé chvíli přitom zádí směřuje k vám.

2) Dron letí po obvodu obdélníku směrem od vás, pak po úhlopříčce k protilehlému vrcholu, z něj po obvodu na sousední vrchol a pak po druhé úhlopříčce zpět k vám. Výsledný obrazec tak má podobu jakéhosi motýla. Stroj je opět zádí natočen stále k vám.

3) Stroj letí po obdélníkovém obvodu letiště, nejdřív ve stejné výšce, po první obrátce o 90 stupňů stoupá do cca 20 metrů, když během tohoto stoupání přeletí dráhu, otočí se o dalších 90 stupňů a letí ve stejné výšce. Na konci dráhy se otočí o dalších 90 stupňů a klesá do původní výšky, se po poslední obrátce se vrátí k vám. Tentokrát vždy letí ve směru přídě.

Napoprvé jsou tyto manévry celkem náročné i pro toho, který už nějaký dron pilotoval. Na závěr nám ale školitelé dali oddechnout a ukázali programy, které jsou přímo zabudované v ovladačích u dražších dronů. Například helix, kdy dron kolem vás krouží a postupně zvyšuje výšku a nebo raketový start, kdy odlétá kolmo nahoru a dívá se dolů na vás. Skvělou vychytávkou bylo také trackování – to znamená, že můžete v klidu jít a dron vás bude sám sledovat. 

Co tedy dodat? Díky tomuto workshopu jsem opět vytáhl flintu z žita a drony jsou opět v mém zorném poli, protože jejich použitelnost a snadnost ovládání se za pár tak posunula, že už dávno nejsou jenom sofistikovaným zařízením pro nadšence ale dnes se klidně dron může stát “druhým” rodinným fotoaparátem/kamerou.