Není to tak dávno, co české zpravodajské servery obletěla zpráva s úmrtím fotografa Václava Chocholy. V roce 2005 jeho smrt oplakal nejeden Čech. A pokud nedošlo přímo na slzy, vyvstaly místo nich vzpomínky na klasika české portrétní fotografie, jemuž stál modelem i nejslavnější surrealista – Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech.

Václav Chochola se narodil i zemřel v Praze. Jeho rodištěm je pražská Libeň, kde světlo světa spatřil 30. ledna roku 1923. Fotografovat začal již při studiích na libeňském reálném gymnáziu, které záhy vyměnil za studium na grafické škole. Zde se vyučil fotografem.

Jelikož byl sám vášnivým sportovcem, pořídil si v 16 letech fotoaparát značky Voigtlander 6×9 cm, se kterým fotografovat atletické závody. Jeho snímky se nejednou objevily i v denním tisku. Jen o rok později, v roce 1940 mění Voigtlander za Zeiss Ikon 6x6cm, se kterým exceluje v Klubu přítel amatérské fotografie.

Dále se učil v ateliéru O. Erbana na Letné, současné navštěvoval fotografickou třídy Grafické školy na Smíchově. To již činně publikoval v tisku a vedle sportu se začal zabývat i fotografování divadla a kulturního dění.

Po studiích si Václav Chochola otevřel soukromý ateliér v Soukenické. Atmosféra Prahy ho inspirovala především ve volné tvorbě. Stal se externím fotografem Národního divadla, Divadla na Vinohradech, Uraine, Prozatimního i Intimního divadla, Větrníku a dalších pražských i mimopražských divadelních scén.

Jeho tvorba se ale neomezila pouze na divadelní fotografii. Pokračoval ve fotografování sportů (atletika, automobilové, cyklistické i motocyklové závody, chodecké závody, šerm, fotbal, hokej, ale i dostihy) a nově se začal věnovat aktu nebo imaginativní fotografii. Později tíhl k experimentálním snímkům, které výrazně ovlivnil surrealismus.

Pohyboval se mezi tehdejšími umělci-velikány; Josefem Sudkem, Karlem Ludwigem, Kamilem Lhotákem nebo Zdeňkem Tmejem. V roce 1949 poprvé portrétuje malíře Františka Tichého. O rok později stěhuje svůj ateliér ze Soukenické do Rytířské ulice na Starém Městě.

Jedny z nejoceňovanějších snímků jsou ty, které pochází z Pražského povstání, které proběhlo v květnu roku 1945.

Řada jeho fotografií vznikla použitím tehdy netradičních technik, mezi které patří montáž nebo roláž.

Když bylo Chocholovi 30 let – v roce 1953, oženil se a narodila se mu dcera Blanka, která se dodnes otcově archivu aktivně věnuje.

Chochola se oženil v roce 1953, kdy mu bylo kulatých 30 let. V témže roce se mu narodila dcera Blanka, která se dodnes věnuje otcově památce a správě jeho rozsáhlých archivů. Práce je to takřka nekončící – za celý svůj život Chochola nafotil na stovky negativů.

Mezi lety 1958-1959 se při fotografování v Divadle S. K. Neumanna seznámil s Bohumilem Hrabalem a jeho přáteli. Později se právě o Chocholovi vyjádřil Bohumil Hrabal následovně:

„JDE UŽASLE SVĚTEM, O KTERÉM JAKO KLUK NA PŘEDMĚSTÍ SNIL A OD NĚHOŽ BYL VŽDY ODDĚLEN ČERVENOU ŠŇŮRKOU, A DO NĚHOŽ MÁ NAJEDNOU PŘÍSTUP. SKUTEČNOST, ŽE V TOMO SVĚTĚ NIKDY NEBYL ÚPLNĚ DOMA, DOKÁZAL PROMĚNIT V NEPŘEHLÉDNUTELNOU PŘEDNOST: ZBYSTŘILO MU TO OKO A ZAHLÉDL DETAILY, KTERÉ MY, OSLNĚNI JINÝMI CÍLY, ANI NEVIDÍME.“

Václav Chochola se také nejednou podíval za hranice tehdejší ČSSR. V roce 1961 strávil tři měsíce ve Vietnamu, kam ho vyslala SČVU spolu s fotografkou Dagmar Hochovou. Po návratu do Prahy pokračuje v portrétování známých tuzemských, ale i zahraničních osobností, například Luise Armstronga, Marcel Marceaua nebo Pier Paolo Pasoliniho.

Vícekrát navštívil i francouzskou metropoli. V Paříži obohatil svoji sbírku negativů právě o slavnou fotografii Salvatora Dalího – Dalí s vejcem nebo portréty Mana Raye, Maxe Ernsta nebo Dukea Ellingtona.

Jedním z milníků v Chocholově životě i tvorbě byl snímek, který vyfotil 22. ledna roku 1970: Palachův hrob. Za tuto fotografii byl měsíc držen ve vazbě Ruzyňské věznice a následně odsouzen na 5 let podmíněného trestu.

V době, kdy jeho dcera Blanka dokončila studium oboru umělecké fotografie, pouští se spolu do zpracovávání objemného Chocholova archivu. Později se narodí jeho vnuk Marek, který se brzy také začne zabývat fotografováním.

Mezi lety 2000 a 2001 se režisérka Věra Chytilová, ve spolupráci s Chocholovou dcerou Blankou, rozhodně k přípravě dvoudílného dokumentárního filmu pro Českou televizi. Pojednává o fotografech Chocholovi, Ludwigovi a Tmejovi. Nese název Vzlety a pády.

Václav Chochola zemřel v roce 2005 po krátké závažné nemoci v Motolské nemocnici v Praze.