Le Monika je pseudonym mladé fotografky, jejíž tvorba je zaměřena především na portréty a svatby. V dnešním rozhovoru jsme ji vyzpovídali především ohledně fotovýbavy, kterou používá, jaké fotografy obdivuje i o tom, jaké jsou její nadcházející plány pro rok 2016.

Mohla bys na začátek představit v krátkosti sebe a svojí dosavadní tvorbu?

Jako fotografka vystupuji pod jménem Le Monika, je to mé jméno za svobodna. Pocházím z Vietnamu, ale narodila jsem se v Čechách. Působím především v Královéhradeckém kraji a profesionálnímu fotografování se věnuji již přes osm let. Zaměřuji se hlavně na portrétní a svatební fotografie.

Jakou výbavu při fotografování používáš a potažmo jaký přikládáš význam „profesionální výbavě“?

Od začátku jsem věrná značce Nikon. Používám hlavně pevná skla s vysokou světelností, které jsou pro mě důležité. Asi jako většina portrétních fotografů používám pevnou 50mm, 28mm a 85mm, většinou světelnost 1,4f.

Určitě mám „profesionální výbava“ vliv na fotografii, ale myslím si, že je mnohem důležitější cit a oko fotografa.

Uvažovala si v průběhu kariéry o celkové změně výrobce výbavy?

Ano, měla jsem chvíli, kdy jsem se rozhodovala přejít na Canon, hlavně kvůli úžasnému objetivu s pevným sklem 85mm a úžasnou světelností 1,2f, ale už jsem měla slušnou výbavu od Nikonu, tudíž by se mi to finančně vůbec nevyplatilo.

Koukala jsem, že fotografuješ i na Polaroid, který už strhl neskutečné množství lidí. Co vedlo k rozhodnutí pořídit si ho tebe?

Moje fotografie nejsou zcela tradiční svou barevností, čistotou snímku, ostrostí a to kvůli tomu, že mě vždy fascinovaly fotografie z polaroidu a jejich barvy. Ze začátku mě bavilo zkoumat polaroidové snímky, s pomocí zrcadlových fotoaparátu. Následně jsem se snažila dosáhnout obdobných barev a nedokonalostí prostřednictvím postprodukce. Tudíž Polaroid pro mně není jen aktuálním módním trendem, ale pomohl mi dosáhnout mého individálnímu stylu.

Existuje někdo, kdo tě k fotografování přivedl nebo sis k němu našla cestu sama?

Můj tatínek byl několik let profesionálním svatebním fotografem, ale to asi nebylo úplně to, co mě přivedlo k focení. Fotografování bylo vždy mým koníčkem, ale je pravda, že mé okolí, manžel a přátelé mě hodně podpořili v mém koníčku, který se pak časem stal mou prací.

A kdybys věděla, jak náročná je cesta fotografky, šla bys do toho znovu?

Jsem si naprosto jistá, že bych se rozhodla stejně a doufám, že i v dalších životech budu moci fotit.

Vzpomeneš si ještě na svůj první snímek?

Asi si přesně nevzpomenu na svůj úplně první snímek. Ale vím, že mezi mými prvními snímky byly portréty mých přátel, které jsem trápila svými pokusy. 🙂

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

Určitě za úspěch považuji, když jsou mí klienti spokojení. Hlavně klientky, kterým fotografiemi pomohu zvednout sebevědomí. Za jeden z mých největších dosavadních úspěchů také považuji fotografie, které se objevily v českém Vogue. Fotili jsme tenkrát kolekci oblečení pro talentovanou českou návrhářku ODIVI. Další úspěchy bylo focení z řad českých Miss, modelek, herců či moderátorů.

V čem je jiné fotografování s profesionálními modelkami?

Práce s profesionálními modelkami je pro nás fotografy snadnější. Vědí jak se nastavit a co jim sluší, fotograf se tak může soustředit pouze na svoji práci, kompozici, světlo atd. Člověk většinou ví jaký asi bude výsledek. Ale popravdě práce s nemodelkama, s klientkami mě baví o něco více, snažím se najít neobjevenou krásu a pak překvapit výsledkem. Je to větší výzva.

Poměrově je v profesionální branži stále více fotografů než fotografek, čím myslíš, že je to způsobené?

Popravdě, nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Možná, ikdyž se to nezdá, tato profese zabere mnoho času i v soukromém životě a ženy se pak věnuji své rodině a nemohou tuto profesi dělat celoživotně. Netuším, zda je to správná odpověď, ale asi na tom něco bude.

Máš svého oblíbeného fotografa?

Myslím, že každý fotograf má oblíbeného fotografa či fotografku, které je v začátcích inspirovali, nebo i nadále inspirují. Já nemám jenom jednoho konrétního fotografa či fotografku. Pro mě to byla vždy Annie Leibovitz, Helmut Newton, Lara Jade. Z české scény se mi líbí Martin Stránka.

Proč zrovna tito?

Všichni moji oblíbení fotografové jsou vyjímeční. Jejich fotografie vybočuji, provokuji, jsou zapamatovatelné, snové, barvy a atmosféra jsou pohádková. Libí se mi i jejich životní příběh a osobnost.

Odklonila ses někdy od fotografie k nějakému jinému uměleckému směru? Malba? Hudba? Co děláš, když zrovna nefotografuješ?

Nevím, zda je to umělecký směr, ale baví mě velice interiérová architektura. A když nefotím, tak ve svém volném čase velice ráda cestuji po světě, kde se snažím načerpávát pozitivní energií z míst a lidí, které potkávám. Inspiruji se těmi místy, lidmi, atmosférou a nabíjí mě to k dalším projektům.

Máš svoji oblíbenou fotografii?

Popravdě nemám jednu oblíbenou fotografií, ale třeba se to časem změní.

Jaké jsou tvoje plány pro rok 2016?

Tento rok mě čeká opět mnoho zajímavých projektů, pokud budete sledovat můj facebook Photographer Le Monika, budu Vás průběžně informovat. Díky focení svateb, které fotím skoro sedm let, jsem se dostala do svatebního světa a minulý rok jsem si už splnila další velký sen, otevřela jsem si svůj svatební salon Le Monika. Respektive půjčovnu svatebních šatů. Proto to bude letos především v duchu svateb.

Dáš našim čtenářům tip jak fotit? Na co by podle tebe v žádném případně neměli zapomenout.

Je to asi tip, který slyšíte všude, ale foťte hlavně se srdcem, jinak to nejde. A hlavně přeji dobré světlo. Vaše Monika