Igor Bondar – to je módní fotograf, kterého zná mnoho lidí z webu moda.cz. Mohl bys ses čtenářům zběžně představit?

Já jsem původem z Ukrajiny, konkrétně z Oděsy, kde jsem se narodil. V létě se tam moc rád vracím. V Česku žiji již 15 let, tudíž jsem tu chodil i na ZŠ, kde jsem vlastně i začal s focením. Když jsem se potom v 9. třídě rozhodoval kam dál, tak za mě byla jasná volba umělecká škola. Za což patří velké díky rodičům. Umožnili mi studovat něco, co mě baví, a podporují mě v tom, co dělám do dnes.

Takže tě nenutili „jít na dobře využitelnou školu a najít si dobře placené, stálé zaměstnání“?

Rozhodně nenutili, pouze mi to navrhli, ať popřemýšlím i nad jinou školou, ale já jsem taková povaha, že když mě to nebaví, tak do toho nedám 100% i kdybych se sebevíc snažil. Žijeme jen jednou a člověk by měl dělat to, co ho baví, a když už musíme dělat něco, k čemu nemáme úplně dobry vztah a cit, tak aspoň v tom najít něco, co by nás nějak naplňovalo.

Můžeš nám prozradit více o tom, jak fotografování pro moda.cz probíhá – výběr modelek, outfitů, lokace?

S magazínem moda.cz úzce spolupracujeme na zajímavých projektech a jeden z nich je zrovna v procesu. Budete v něm moct vidět zástupce Českého showbyznysu. Víc bych zatím neprozrazoval a nechal to jako takové překvapení. Také jsem byl osloven, abych nafotil jeden cover pro tvář magazínu moda.cz. Výběr modelek většinou souvisí s tím, o čem ten projekt je. A tak je to i u outfitů. Já mám nějakou představu, kterou řeknu stylistovi, a potom to společně doladíme a dovedeme do dokonalosti. Co se týká lokací, tak moc rád fotím v „zhrouceninách“. Už jako malý kluk jsem se rád vracel někam, kde byl kdysi život. Taková místa na mě působí dost tajemně a záhadně a ve vzduchu i přesto, že je to tam prázdné, je cítit pořád život.

„Nic není vyhasle na tolik, aby to aspoň nedoutnalo.“

 

Když už jsme se dotkli lokací, na kterých fotíš – nejvíc mě zaujala kladenská Poldi. Co tě přivedlo na nápad fotografovat právě tam?

To byl první projekt, který jsem dělal s magazínem moda.cz. Bylo to tak, že jsem nadhodil nápad o projektu, který chci fotit ve „zhroucenině“. Původně jsem to chtěl fotit v Praze nedaleko od Anděla. Je tam také jedna zchátralá budova, ale Peťa Žaludova (ředitelka mody.cz pozn. red.) mi povídá: pojeď se se mnou podívat do Kladna, je tam super místo s opuštěnými starými budovami. Já když jsem to místo viděl, tak jsem byl uchvácen. Bylo to přesně to, co jsem hledal pro můj projekt.

Když máš rád ty „zhrouceniny“, nenapadlo tě někdy fotografování urbexu?

Já si myslím, že všechno má svůj čas a časem se i k tomu dostanu. Každopádně kdybych fotil urbex, tak bych si to opět musel zkombinovat s modelkou a předem vymyslet téma, aby to dávalo smysl. Tady nastává problém, že ne každá modelka/model bude ochoten něco takového podstoupit. Necháme se překvapit, kudy mé cesty povedou v budoucnu.

Pracuješ jako fotograf nebo je zatím fotografování „na druhé koleji“? A jak to vidíš do budoucna?

Po dvouleté pauze, kdy jsem skoro vůbec nefotil, jsem opět na českém trhu necelý rok. Vrátil jsem se zpět do Prahy a začal opět dělat to, co mě baví a naplňuje. Zatím se věnuji pouze focení, ale do budoucna zvažuji ještě o něčem. Občas se objeví mezera, kde je dost času, a proč sedět se složenýma rukama, když jsme mladí, krásní a plní sil. Myslím si, že každý z nás by měl umět víc věci, protože člověk nikdy neví, co ho čeká ráno.

Takže pomýšlíš i na něco úplně jiného než je fotografování? Čím aktuálně vyplňuješ ty „mezery“, jak říkáš?

Přesně tak, časem bych se rád vydal i jiným směrem, než je fotografie, ale to neznamená, že bych přestal s focením a dělal pouze jednu věc. Focení a móda mě baví a myslím si, že i bavit bude, ale člověk by se měl učit neustále novým věcem. Momentálně připravuji nový projekt a je kolem toho spousty práce, tak si tím vyplňuji „mezery“.

Vybíráš si modelky sám? A jaké musí splňovat parametry?

Jak jsem již říkal, modelky nebo modely si vybírám převážně dle toho, co je to za projekt, o čem je a kde se fotí. Modelka/model, tak jako celý tým se musí umět vcítit do toho foceni a vložit tam kus sebe, aby výsledek stál za to, protože jen tak ten projekt bude dávat smysl. I když to zní, jako nesmysl, tak dle mě pozorný divák vycítí atmosféru a kus „duše“, která do toho byla vložena.

Odklonil ses někdy od módní fashion fotografie? U jakých témat si s focením začínal?

Já jsem začínal u přírody; kytičky, stromy a podobně. Potom jsem měl období architektury a zanedlouho přišla éra lidí, která mě bavila a stále baví nejvíce. Začínal jsem u portrétu a postupem času jsem se dostal k módě, kde mě to naplňuje nejvíc. Focení módy mi doslova dodává energii a dělám vše proto, aby tomu tak bylo i do budoucna.

Když už jsme se dotkli těch začátků… vzpomeneš si, v kolika letech jsi vzal poprvé fotoaparát do ruky?

První foťák jsem si pořídil na základní škole. Měl jsem nejdřív kompakt a potom jsem si koupil moji první zrcadlovku a byl jsem na to strašně hrdý.

K fotografování ses dostal sám nebo tě k němu někdo přivedl?

K aktivnímu focení jsem se dostal v osmé třídě. V tom období jsem si pořídil i můj první lepší foťák. Už jako malý kluk jsem prý měl radši knihu, kde jsem si prohlížel obrázky, než hračky.

Závěrečná otázka, kterou pokládám všem fotografům, se kterými dělám rozhovor pro TJF. Kdyby si čtenáři – především takovému, který by se – stejně jako ty – rád v budoucnu věnoval profesionální módní fotografii, měl dát tip – jak by zněl?

Člověk, který chce jakkoli dělat do módy, tak se do ní musí vcítit. Protože módu nelze pochopit, do módy se musí člověk vcítit, aby viděl to, co vidět má.