Angelo Purgert je autorem charitativních fotografických projektů “První republika“ a “Jiný svět“. Každý rok pořádá výstavy z těchto projektů v České republice i v zahraničí. Sešli jsme se v pražském ateliéru

Vaše jméno je netradiční, jakého je původu?

Máme francouzké prapředky, jméno je italské. Jméno Angelo se zdálo vhodné ke spojení s příjmením Purgert. 

Kdo Vás přivedl k fotografování?

Tatínek. Fotografoval hodně Flexaretou (zrcadlovka, do které se díváte shora), měl to jako koníčka. To mě zaujalo jako dítě, stále jsem do ní čučel. Půjčil jsem si ji a začal cvakat.

Jak probíhaly Vaše fotografické začátky?

Mám polygrafickou školu, na vojně jsem se v 80. letech dostal do tiskárny. Tam byly fotoaparáty – Praktica a Pentacon Six, takže jsem se také dostal k fotografování. Poté jsem studoval Pražskou fotografickou školu. Zajímavé je, že původně jsem fotil architekturu – do cizojazyčných knih a na pohlednice. Hodně se mi líbila stará Praha. Dva roky jsem strávil na Mallorce, kde jsem fotil přírodu.

Fotografování lidí, reportáž nebo akt je těžké téma. Krajina a architektura jsou objekty, které naleznete na stejném místě, je to stálá scéna. Nemusíte regulovat člověka, nemusíte hledat výraz, styling, každou vteřinu přemýšlet co vymyslet.

Vaší doménou je portrétní a inscenovaná fotografie…

Na inscenovanou scénu se specializuji od začátku 90. let, kdy jsem začal fotit modelky. Učastnil jsem se i castingů např. s modelingovou agenturou Czechoslovak Models. To co fotím na zakázku, to člověka málokdy baví. Pokud fotografie nemá nápad a není odlišná od jiných fotografů, tak fotit nejdu. Abych se přiznal, ani moc nesleduji konkurenci a zahraniční servery. Snažím se mít vlastní tvář.

Jste autorem charitativních projektů První republika a Jiný svět. Kolik členů týmu na nich spolupracovalo a jak dlouho trval celý proces od nápadu po výstavu? Jak si vybíráte lokace a modely? 

Samozřejmě nejvíce mě baví, to co si sám vymyslím. Na První republice spolupracovalo kolem 80 lidí na Jiném světě kolem 60. První věc je lokace – to mě napadá právě První republika, Jiný svět byl multikulturní projekt. Ani jsem nesledoval fotky z doby První republiky, nechtěl jsem být ovlivněný. Samozřejmě jsem zachoval prvky jako styling, doplňky, účesy. Lokace jsem hledal v pražských prvorepublikových stavbách, místech kde se lidé tehdy scházeli. Měli jsme půjčené veterány, možnost fotit v Národním technickém muzeu, Obecním domě, uličkách staré Prahy. Měl jsem zvlášť kadeřníky, vizážisty, stylisty, asistenty. Oba projekty dělali všichni celou dobu zadarmo, První republika se fotila rok a půl, Jiný svět zhruba třičtvrtě roku. Cehož si hodně vážím.

V dnešní době se v časopisech a billboardech projevují prvky drsnosti, sexuální podtext. Chci aby mé projekty byly odlišné. To co nevidím kolem sebe, že by někdo tvořil.

Hlavní roli hrají pražské hotely a kavárny ve stylu art-deco a secese. Jak na Vás interiéry působily? Přenesly Vás zpět v čase?

Určitě to na všechny hodně působí a dýchá. Na První republiku se mi přihlásilo 500 modelů a modelek, cítili že je to jiné než běžné focení. Žil jsem rok a půl v jiném světě, modelkám se ani nechtělo s projektem skončit. Nedělám si předem skicy, ale až na místě přímo vytvářím scény a kompozice, jak by mělo být světlo, lidi. Jsem na estetiku fotografie a detaily velký puntíčkář.

Zajímavostí je, že u žádné mé fotografie není ořez. Asi je to tím, že jsem fotil 25 let na analog. Každé zmáčknutí spouště stálo 10Kč, takže člověk musel přemýšlet co na fotografii má. Dnešní digitál trochu degraduje.

Váš druhý projekt Jiný svět evokuje čistotu a klid. Čím byl inspirován a jaké je jeho sdělení?

Jiný svět jsem chtěl umístit do přírodní scenérie, návrat člověka k původním lidským hodnotám. Všichni jsou oblečeni neutrálně, dobově nezařaditelné výjevy. Používám malou hloubku ostrosti, líbí se mi když objekt vynikne a působí plasticky. Rád fotím při nižší hladině světla a nepoužívám blesk ani záblesky, rozbijí celou scénu a vytvoří plochou fotku. Fotím portréty až do půl pasu ohniskem 85mm na clonu 1,2 – 2. Lidé se mne ptají proč jsou některé fotky černobílé a jiné barevné. Každou jsem měl v černobílé i barevné verzi, u 80% z nich jsem věděl které provedení působí vnitřně víc. Na ostatní jsem se podíval druhý den pak se mi to vyjasnilo.

Sledujete práci jiných fotografů, inspiruje Vás? 

Nesleduji, ani webové stránky abych se přiznal. Když se bavím s kolegy, tak ani současná jména neznám. Líbí se mi ze starších autorů Sudek a Drtikol. Chci být co nejméně ovlivněný, samozřejmě některé prvky se promítají, ale chci mít svoji tvář. U První republiky jsem zachoval prostředí a styling, ale co se týká kompozic, pózování modelů, variability světel jsem si vymýšlel na místě.

Co považujete za svůj životní fotografický úspěch?

To, že jsem nemusel přesvědčovat 140 lidí aby spolupracovali zadarmo, i všichni partneři. Ani jsme nevěděli, zda bude projekt úspěšný – od roku 2010 jsme uspořádali 18 samostatných výstav a 6 souborných. Přinesly 220 tisíc korun na pomoc dětem a vždycky to pomáhá v místě, kde se výstava koná. Výstavy se konají jak u nás, tak v zahraničí.

Moje první samostatná výstava byla v Obecním domě, secesní perle první republiky, kde jsem čekal že mě s nápadem rovnou vyhodí. Měl jsem radost, že lidi i odborná veřejnost ocenila můj rukopis, jiný styl fotografie než je běžný.

Pro zajímavost jsem si propočítal, kdybych měl platit spolupracovníky a prostory v komerčních scénách, tak by to vyšlo kolem 8 miliónů korun!

Ve světě je naprosto běžné, že na projektu dělá mnoho lidí – od kadeřnic po postproces. Je jasné, že každý je profesionál ve svém oboru, u nás to zatím běžné není. Na každý obor jsem se snažil vybrat ty nejlepší, aby celkově vznikl příjemný výsledek a dojem. Móda byla z obchodu První republika – nejde o kopie, oděvy vychází z dobového stylu.

Jaká používáte světla, jak zpracováváte své fotografie? 

U První republiky jsem používal ještě trvalá světla, na pilotky 600 a beauty dish. U Jiného světa už daylight světla a kombinaci odrazných desek s přirozeným světlem. Blesk nepoužívám dnes už vůbec, zmizí prostor a plasticita fotografie. Co se týče postprocesu dával jsem přesné návody. Dva vynikající grafici Miro Hvozdenský a Marián Uhrín, kteří se zabývají retuší denně, dodělávali vše do detailu. Co bych já dělal např. celý den mají hotové za čtvrt hodinky – vlasy přes oči apod.

Na čem momentálně pracujete?

Začínám se věnovat komerčním zakázkám. Do charitativních projektů jsem věnoval hodně svého času, organizaci výstav. Chci fotit až budu mít nápad. Teď jsem příjemně vyčerpaný.

Na závěr „Tip jak fotit“ od Angela pro naše čtenáře…

Vždycky si myslete když fotíte, že máte na kartě místo na poslední fotku. To člověka vede k tomu aby více začal přemýšlet a vnímat. Na digitál se prostě cvaká, ale pak Vám toho spoustu uniká. Aby fotografování mělo účel a smysl, ne jen tak na testovačku cvakat tisíce snímků. Ať si zkusí zafotit na analog kde nevidí co fotí. Jsou to věci, které člověku pomohou posunout se dál.

Digitální svět přinesl to, že fotí mnohem více lidí více fotek. Že by přibylo top fotografů se mi nezdá. 

Webové stránky Angela jsou fotoangelo.cz. Facebookový profil naleznete na facebook.com/photoangelo.