Jiří Šujanský je hvězdný fotograf – a to do slova. Skrz hledáček viděl již nejednu českou celebritu – jména jako Andrea Verešová, Ewa Farná, Miss 2013 Gabriela Kratochvílová nebo rapper Řezník – jsou mu dobře známá. Následující rozhovor vám poodhalí duši tohoto českého fotografa.

Vaše fotografie jsou v České republice velmi populární. Proto se nemůžu nezeptat jaké byly Vaše začátky? Přivedl Vás k fotografii někdo určitý nebo jste samouk?

Začátek byl asi jako u každýho, kdo si pořídí fotoaparát s velikým očekáváním – a v tu chvíli neví co si počít s fotoaparátem ani s načatým životem. Focení broučků, kytiček, labutí, bezdomovců v parku a všech kamarádů. Teprve po čase mi došlo, že pokud chci aby moje rádobyumělecká činnost měla nějakou vzestupnou tendenci, musím zúžit paprsek zájmu jen na jednu disciplínu. U mě to bylo focení lidí.

Soustředil sem se jen na jednu věc , třeba desetkrát zkusil vyfotit jeden vysněnej portrét, tím jsem proniknul víc do hloubky a moje obrázky začali mít po čase hlavu a patu. Výhodou bylo že v době experimentů s fotoaparátem sem už docela obstojně ovládal práci v grafických programech. Co se nepodařilo nasvítit a nafotit tak se dokreslilo.

Věnujete se především fashion fotografii, jejímž předmětem jsou převážně ženy. Podle čeho si své modelky vybíráte?

Kdybych potvrdil že se věnuju fashion fotografii mohl by se tomu někdo hodně vysmát. Samozřejmě sleduju fotografie velkých týmů a produkcí ze zahraničí, snažím se k módní fotografii alespoň přiblížit, přisbůsobit do českých poměrů a možná tomu dát i vlastní směr.

Na výběr modelky neexistují žádná paušální pravidla. Modelka musí být něčím výrazná, zajímavá, je to hlavně věc určitých proporcí a vrozeného talentu. Postaví se před kameru a hned je jasno. Při výběru může napovědět silné portfolio a předchozí zkušenosti. Hodně často se stává že i začátečník mile překvapí.

Ze zkušenosti: Hlavním poznávacím znamením opravdové modelky je to, že jí sluší jakýkoliv makeup, účes a jakékoliv oblečení. U “rádoby-modelky“ se většinou všechno musí řešit.

Zabýváte se pouze portrétní a fashion fotografií nebo čas od času s foťákem v ruce zabrousíte i do jiných vod?

Pracuji pouze v ČR, zde je trh hodně omezený a nehrne se denně deset zakázek, které bych mohl odmítat. Pokud se najde klient například pro nafocení automobilů pro autosalón, bez problémů realizuju. Samozřejmě, že se u toho ošívám a těším se na svoje oblíbený modelky. Svatby a pohřby zatím nefotím.

Zažil jste již někdy tvůrčí krizi?

Několikrát, spíš hodněkrát. Po nějakém čase se vystřílejí náboje, opakovačka pořád toho samého a vaří se z vody. Stačí v klidu počkat, třeba na měsic zavřít nářadí do skříně. Jestli to má přijít, přijde to samo. Při práci na volné noze musíte být neustále v poklusu, aktualizovat svojí práci a křičet „jsem tady“. Někdy je obtížný svojí úroveň nepřetržitě posouvat kupředu, nezastavit se.

V současné době je v Česku mnoho začínajících fashion fotografů, pro něž jste vzorem. Dal byste jim nějakou radu?

Úplně netuším jestli jsem pro nějakého začínajícího fotografa vzorem. Pokud ano, rada zní: Zaměřit se mnohem dál a mnohem výš. Sledovat práci těch nejlepších světových fotografů a umělců, nedívat se jen do vedlejší vesnice.

Máte svoji nejoblíbenější fotografii?

Žádná ta úplně nejoblíbenější fotografie není, pořád si říkám že teprve přijde. Po nějakém čase na každé svojí práci vidím chyby nebo třeba v tu chvíly nevyužitej potenciál modelky. Myslím, že je to tak normální a správně. Horší verze by bylo zjištění, že fotografie před několika lety byly lepší než ty současné.

Co plánujete v roce 2015?

Posunout se pracovně zase o kus dál. Se stylistkou Karolínou Pohl připravujeme několik fotografování pro její blog Unicorm (s)hit. Barevný netradiční oblečení, ulítlej styl. Vybíráme si na to ty nejlepší dostupné modelky a každou akci důkladně plánujeme. Na to se teď těším asi nejvíc.

Máte v merku modelku či celebritu se kterou byste rád spolupracoval, ale ještě nebyla příležitost?

V merku bych měl třeba hodně topmodelek ze zahraničí, ale mám obavy, že by se k nim moje zpráva ani nedostala.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Asi překonání všech krizí a neúspěchů. Rozhodnutí, že se někdo bude živit pouze inscenovanou fotografií, může být i hodně likvidační. Před několika lety jsem se tak rozhodl s tím, že to tak bude, i kdybych měl jíst strouhanku. „Musíš se buď prodat nebo umřít dlouhou a bolestivou smrtí.“ Na strouhanku zatím nedošlo a to je asi ten největší úspěch.

Zabrousil jste někdy i do jiných vod uměleckého směru? Například k malování?

Malováním to právě všechno začalo. Už v mateřské školce, kde byl za úkol namalovat prvomájový průvod. Učitelé výtvarné výchovy byli vždy jediní učitelé u kterých jsem byl oblíbený. Malování mě bavilo hodně dlouho; obličeje, karikatury, výrazy nebo lidé v pohybu… Naopak na namalování třeba květináče na okně jsem nikdy nedokázal vynaložit energii.

Měl jste již příležitost fotografovat s mnoha českými celebritami. Prozradíte s kým se Vám spolupracovalo nejlépe?

Co se týče celebrit a známých lidí, práce s nimi je většinou super. Úspěšní lidé září pozitivní energii a mají profesionální přístup. Jeden z velmi těžkých profíků je Andrea Verešová. Naprosto dokonale se zná, přesně ví, jak se má nastavit. Je schopná tvrdě pracovat, dokud kolem ní všichni nepadnou únavou. Další moje hodně pozitivní zkušenost byla s Tomášem Hanákem. Ten pán vstoupí do místností a už víte, že přišel pan někdo. Se všemi se pozdraví, a to i včetně posledního nosiče tašek, a při foceni podá výkon o 300% větší, než se od něj očekává. Skvělá a hodně inspirující spolupráce je taky s Evou Decastelo a Hanou Mašlíkovou.

Nakonec bych se Vás ráda zeptala, jaký by byl Váš „tip jak fotit“ pro naše čtenáře?

Mě osobně se hodně osvědčilo používat jedno, maximálně dvě pevná ohniska. Je to o něco obtížnější, ale přiměje to fotografa víc přemýšlet o záběru a kompozici. Další rady a tipy jsou často používaná klišé, ale není úplně od věci se jich občas držet.

Pořídit si kvalitní vybavení, ale nezabývat se příliš do hloubky fototechnikou, ve výsledku to odvádí od podstaty věci.

Naučit se všechny zásady svícení, kompozice, napózování, a pak je co nejrychleji opustit. Možná je i záměrně – ve jménu tvorby – porušovat.

Nesnažit se být úplně v začátku za každou cenu originální. Klidně použijte prvky z historie umění, historie fotografie a kombinujte je s vlastní představou. Měli by jste stokrát opakovat to co už někdo vytvořil než si vypracujete vlastní styl.

Nikdy nefotit bezmyšlenkovitě a doufat že se nějaký snímek podaří, vždy mít jasnou představu a pečlivě se věnovat každém záběru.