Jako malá jsem vyráběla sněhové vločky z papíru. Říkala jsem si, že je hezké, jaký tvar pro ně lidé vymysleli, když to jsou v podstatě jenom beztvaré kuličky co se snášení z nebe. O pár let později jsem viděla první detailní fotografii sněhové vločky a nemohla jsem uvěřit svým očím. Vážně tak vločky vypadají? Vážně nás netahali dospělí za nos?

1. Vybavte se

Zimní měsíce nejsou nic extra pro makro fotografy. Květiny, hmyz a drobné detaily přírody zmizely. Oproti tomu se objevilo něco speciálního. Detail sněhové vločky. Ta se dá vyfotit v podstatě s kterýmkoli fotoaparátem. Spousta, či spíš většina z nich je dnes vybavena režimem Makro. A stále existuje postproces, během kterého můžete sněhovou vločku zvětšit.

2. Ten pravý sníh

Počkejte si na čerstvě napadaný sníh. Ve chvíli, kdy se sněhová vločka začne rozpouštět, byť jen minimálně, je po tvaru. Proto si počkejte na teploty pod nulou. Pokud to je možné, vyvarujte se blesku. Tyhle malé potvůrky totiž dokáže přimět k tání i obyčejný blesk. Pokud však fotografujete v mrazu, zkuste blesk použít

3. Chyťte si tu svou

Jedna či dvě fotce na fotografii bude vždy vypadat lépe než sněhová neidentifikovatelná hrouda. Proto se pokuste najít osamocené vločky a fotit ty. Pokud si chcete práci ulehčit, vezměte si kousek látky a padající vločky na ně pochytejte. Zkuste vytvořit více snímků té samé vločky s ostřením na různé body. Nejlepší podmínky pro fotografování vloček je při – 10°C. Sníh se jeví odlišně při různých teplotách, nicméně ty největší vločky se formují při teplotě – 15°C.

4. Trpělivost

Asi si říkáte, že tenhle bod je v našich typech vcelku často, ale pro makro fotografii platí trpělivost dvojnásob. Fotíte-li makro, musíte dobře rozmýšlet nad každým snímkem.

5.  Posprodukce

Při vločkových snímcích je postprodukce nutností. Doostřit fotografii umožňuje téměř každý software. Dále můžete přidat kontrast mezi pozadím a vločkou a upravit šum, při použití vysokého ISO.