Zlatá hodinka

Pod pojmem zlatá hodinka ve skutečnosti rozumíme hodinky dvě a nebojím se říct, že jsou to dvě nejkrásnější hodinky ze všech čtyřiadvaceti, co jich jen den může mít. 

Nemluvím tady o tom údajně nejkouzelnějším zážitku těšně po porodu, když si matka chová ještě téměř lepkavé miminko po té, co se konečně vylouplo na svět, ale o magické fotografické hodince, první a poslední hodině slunečního svitu. V tomto čase dokážete fotografii vtisknout to, co v žádném jiném čase nedokážete.

Slunce se v tomto čase nachází velice nízko nad horizontem, a to má pro mne dva důsledky, podle toho, kde se zrovna nacházím – pokud sedím za volantem, začínají mi nekontrolovatelně slzet oči, zběsile šmátrám v přihrádce a pokouším se najít sluneční brýle, přičemž se zoufale snažím udržet auto na silnici a druhý, pro fotografy mnohem důležitější důsledek – objekty vrhají mnohem delší stíny. Mimoto je v této době světlo měkčí, v teplejších barevných odstínech.

V odborné řeči to znamená zhruba toto; intenzita přímého světla se sníží, takže většina světla, které vnímáme, je odražena od nebe – modré světlo se rozptýlí a světlo ze Slunce se jeví zlaté.