Živý náhled

Živý náhled není nic složitějšího než možnost sledovat snímek na obrazovce fotoaparátu. Touto funkcí oplývali do nedávné doby pouze kompaktní fotoaparáty, nicméně v těchto dnech se čím dál tím častěji setkáváme s digitálními zrcadlovky, které mají možnost nejen sledovat kompozici na obrazovce, ale samotnou obrazovku vyklopit a různě ji nastavovat. 

Za začátku jsem k živému náhledu u digitálních zrcadlovkách byla skeptická – kdy se zastaví to hýčkání lidské lenosti? U kompaktních fotoaparátů je živý náhled naprosto opodstatněná záležitost, protože nemají hledáček, ale u zrcadlovek? Ovšem když jsem si náhled na obrazovce ve spojení se zrcadlovkou dál a dál převracela v hlavě, došla jsem k názoru, že je to pokrok více než užitečný, například na koncertech. Mé fotografování zde vypadá zhruba tak, že si se svými sto šedesáti sedmi centimetry stoupnu na špičky, natáhnu ruce a snažím se více či méně mířit na pódium. Toto snažení má za výsledek křivý horizont a mávající ruce, vlasy, zapalovače či vykukující pozadí dívky sedící na ramenou jejího přítele.

Po takových zkušenostech pro mne bylo setkání s výklopnou obrazovkou u zrcadlovky zázrakem, ačkoli ne jednoznačným – za živý náhled platíte daň v podobě pomalého ostření, způsobeného tím, že živý náhled zrcadlovce znemožňuje využití zaostřovacího senzoru.