Vyvážení bílé

Jdete. Při chůzi vám pod nohama křupe vrstvička čerstvě napadlého sněhu, na kterém se tu a tam leskne žlutá nepravidelná čárka. Takže přece jenom někdo vstal před vámi, pejskaři. Nic vás ale nemůže zastavit. Dech se sráží v bílé obláčky a v kostech praští. Jste na honu. Jste na honu na první sníh. Konečně nacházíte to místo, to místo, o kterém se vám zdálo – tady uděláte první fotografii letošní zimy. Teď už jenom spoušť a čekat jak do dopadlo.

A právě v tom okamžiku se zděsíte, protože sníh, místo toho, aby byl bílý, je modrý a vůbec všechno má trochu jiný barevný tón, než by mělo mít ve skutečnosti.

Odstíny a teplota barev fotografovaného objektu se bude vždy lišit podle světelného zdroje. V případě, že na snímku je cokoli bílého, ať je to sníh, mraky, bílá srst či kousek oblečení, potřebujeme k tomu funkci vyvážení bílé – tak říkajíc aby bílá bílou byla. Bílá látka bude vypadat nažloutle pod zářivkou a jinak pod slunečními paprsky.

Čočka fotoaparátu je podobně nedokonalá jako lidské oko a zachycuje bílou zkresleně – namodralou v zimě a zažloutlou při západu slunce, jenže při přesunu zrakových informací mozek tuto zkreslenou barvu vyhodnotí jako bílou a tak ji také vnímáme. Z mých zkušeností fotoaparát vyvážení bílé občas zvládne a občas ne, v takovém případě není nic jednoduššího, než vyvážení bílé nastavit.

Většina fotoaparátů má v dnešní době několik režimů, mezi základní patří: žárovkové světlo, přímé sluneční světlo, blesk, zataženo a stín.