Tele objektiv

S tvořením foto slovníku se dostáváme dál a dál. V článku o širokoúhlých objektivech jsem mluvila o škatulkování, tedy základním rozdělení objektivů na normální, širokoúhlé a teleobjektivy. Můj první ne-kompaktní fotoaparátek byl Nikon D40x, zhruba tři roky jsem ho tahala všude možně, když jsem usoudila, že mi nestačí a potřebuji víc. Do této situace se nevyhnutelně dostane každý amatérský fotograf. A tak jsem sedla k internetu a začala brouzdat. Mým požitkem v té době byla reportážní fotografie, a to zejména ta zvířecí (koně, psi i králíci skákající přes překážky etc.), rozhodla jsem se pro teleobjektiv.

Teleobjektivy mají totiž velkou ohniskovou vzdálenost, čili budete mít v rukách v podstatě těžší dalekohled. Z toho logicky vyplývá, že teleobjektiv bude mít mnohem menší zorný úhel. Hodí se na fotografování reportážních snímků, ale i makra či divoce žijících zvířat.

V praxi se používají dva typy teleobjektivů – první z nich má proměnlivou ohniskovou vzdálenost (zoom), kterou můžete libovolně nastavovat, ve druhé skupině se nachází ty, jež mají ohniskovou vzdálenost pevně danou. Ohnisková vzdálenost u obou typů se pohybuje kolem 70 – 400 mm, ale i ve světě fotografie se nachází nějaké ty kuriozitky, na krásu, ale v praxi nepoužitelné – například fotoaparát Canon s ohniskem 5200 mm. Nutno podotknout, že na takový objektiv byste sháněli batůžek hodně dlouho.

Nejdůležitějšími parametry při výběru teleobjektivu je světelnost a ohnisková vzdálenost.