Pro začátek by mě zajímalo, jak ses vůbec dostal k fotografování? Jak vznikl pseudonym Danny Worm?

Tak nějak postupně. Na rozdíl od zbytku rodiny jsem nikdy nepropadl sportu. Jednak mám jistý handicap a jednak jsem se vždy realizoval v nějaké tvůrčí činnosti. Celkově mám jiné zájmy než rodina. Na základce jsem hrál na flétnu a na klavír a chodil jsem do LŠU. Na střední jsem psal „poezii“ do šuplíku a kreslil jsem. A ve třeťáku jsem propadl kouzlu fotografie. Nejprve skrz rodinný kompakt a časem přesa první zrcadlo.

Na pseudonym se mě ptá hodně lidí. Vlastně „vznikl“ v době, kdy jsem četl autobiografii Marlyna Mansona – Dlouhá trnitá cesta z pekla, kde využívá motiv Dantova pekla a jednotlivé kruhy symbolizují fáze postupného vývoje. Charakterizuje se jako „Červ“ a kapitoly nesou názvy typu Červ svléká starou kůži, Červ dostává křídla atd. … a já se v téhle době potýkal asi s největším přerodem. Řešil jsem různé otázky, přijímal sám sebe, přiznával si spoustu věcí a celkově to bylo období vývoje do charakteru, který tu teď ťuká odpověď. Taky jsem svlékal starou kůži. Takže tam to Worm asi prostě patřilo. Také jsem chtěl něco jednoslabičného a něco, co se dobře pamatuje. A možná je tam jistá spojitost s tím, že MM má v občance Warner… a to zní prostě trošku podobně… ale to už asi není důležité. 

Na tvých stránkách jsou k vidění kategorie jako Conceptual, Beautiful Burlesques & Pin-Ups a All these beautiful girls. Dokázal bys zvolit tu, která tě v současnosti nejvíc baví a ovlivňuje?

Asi určitě by to bylo „Conceptual“, protože jde čistě o moje projekty a snímky, které jsou zařazeny sem, vybočují ze všech ostatních kategorií… vnímám je nějak jinak. Neberu to jako módní fotku, komerci atd. Ačkoliv víceméně všechny mé fotky v ostatních složkách jsou z mých projektů či ze zakázek, kde jsem měl ale volnou ruku natolik, že jsem si z toho mohl utvořit vlastní projekt, ale už tam bylo jisté „formování“ a požadavky. Nejraději prostě tvořím své věci, které nemusejí být mnohdy vizuálně úplně líbivé, i přesto že mám rád stylizovanou fotku. 

Co je zatím tvým největším úspěchem a co by to mělo být v budoucnosti? Máš co se týká fotografie vytyčené nějaké cíle?

Nerozlišuji velké, malé, větší a největší úspěchy. Jako úspěch beru cokoliv, co mě posouvá dál. Povedený projekt, přijetí na školu, nové a nové nabídky na focení, oslovení lidí, kteří mají zájem spolupracovat, výstavy či tento rozhovor. To všechno mi dělá radost a považuji to za úspěch. Umím se radovat z maličkostí, takže i zpráva na Facebook, kde mi dotyčný lichotí, jak se mu má práce líbí, mě nesmírně těší a žene dopředu.
Úspěch v budoucnu a cíle? Bylo by fajn se živit tím, co mě baví, a ještě si to dělat ve svém stylu. Fotit pro fashion magazíny a tak… to by mě bavilo. Ale vystačím si i s tím, že budu tvořit prostě to, co mě naplňuje. Budu se držet svého stylu a nesejdu z cesty. Postupně se vyvíjet, zlepšovat a tak. To bude stejně ten největší úspěch.

Jak to vypadá, když se Danny Worm vydá na lov múz?

Většinou se nikam moc nevydávám, jelikož se mi múzy přihlásej sami. A nebo jsem s nimi již v minulosti fotil. Ale pokud mám projekt, na který se mi nehodí nikdo z mé široké „databáze“, tak jej prostě odložím a čekám, až se ta pravá sama ukáže, či sháním na Facebooku pomocí fanpage.

Kdo, popřípadě co tě nejvíc inspiruje? Existuje někdo, s kým by jsi v budoucnu rád spolupracoval, ale ještě jsi nedostal příležitost?

Inspiruje mě spousta věcí. Drobnosti… každodenní maličkosti, které běžně přehlížíme. Ale stejně tak mě inspiruje třeba i hudba. Moje stavy a nálady jsou často promítnuty do snímků, ačkoliv to není přímý zdroj inspirace, ale spíše aktuální rozpoložení. 

Rád bych spolupracoval asi s lidmi, které obdivuji… ať už v muzice, filmu či módě. Jmen by bylo spousta, jen bych momentálně kolikrát nevěděl, jak spolupráci pojmout. Takže to zatím asi není potřeba rozvádět.

Můžeš se rozpovídat o projektu La Femme? Případně o spolupráci s Riwou Neronou, Strigou či Therése Rosier?

S Therése jsem fotil na základě mého oslovení. Byl to druhý člověk z „těchto vod“, ve kterých se pohybuji dnes. Riwaa mě oslovila sama a přizvala mě na focení jejích nových modelů do Grébovky (když jsem viděl tu zprávu, ve které mi ještě ke všemu vykala, málem jsem se roztekl, hehe). A právě na focení v Grébovce jsem se seznámil se Strigou, která mi byla modelkou v jednom z několika krásných modelů. A tímto focením jsem asi „zapustil kořeny“ mezi skupinu talentovaných lidí, ze kterých se postupem času vyvinul projekt „Le Femme“, který založily Riwaa a Therése.
Původně to byla vlastně jen událost… výstava obrazů a přehlídka dvou kolekcí. Ale později se z toho stal velký koncept, na kterém se nás podílí mnohem víc než jen my 4. Jde o propagaci ženské krásy, přirozenosti a vlastně i nedostatků, ze kterých by ženy měly udělat své přednosti.
Například v sobotu (13.12.) byla „La Femme party“, na které byl bohatý program zahrnující vystoupení Therése společně s báječnou burleskní umělkyní Stephanie van der Strumpf, přednášku o ideálu ženské krásy v průběhu času, výstavu fotografií modelek „Porcelánové panenky“ od jednoho z dvorních fotografů celého projektu – Marius Sachtikus, prodejní stánky s módními doplňky od Riwy, ručně vyráběné kožené masky od SIKRY, printy a originály obrazů od Therése, šperky od BBQ Prstenstvo atd.

Zasáhl jsi už někdy i do jiným odvětvích? Malování? Sochání?

Jak jsem se zmiňoval výše, něco málo jsem nakreslil či namaloval, ale žádné velké umění to nebylo… spíše jen tak pro své potěšení, zkrácení si čekání na přestávku během výuky atd.
Teď začínám koketovat s navrhováním a vytvářením vlastních modelů pro své projekty. Něco se mi již podařilo spíchnout, ale víceméně se jedná o věci, které slouží čistě pro shooting. Ale časem bych se rád posunul dál a možná bych rád módu studoval více než jen z videí na Youtube či ze stránek magazínů.

Pocítil jsi už někdy tvůrčí krizi? Jak překonáváš nedostatek inspirace, pokud jsi takový stav už na vlastní kůži pocítil?

Několik malých krizí již proběhlo. Ale to byly spíš situace, kdy jsem neměl čas na tvorbu, a když konečně nějaký byl, nevěděl jsem, co vlastně tvořit. Ale teď jsem měl asi největší krizi ever. A bohužel nebyla jen tvůrčí. Tak nějak se sešlo všechno se vším a já najednou nevěděl co. A tenhle stav trval téměř přes 3 měsíce. A o to horší to bylo, protože kdykoliv jsem měl nějakou krizi v osobním životě, vždycky jsem jí vyřešil tvorbou. To byl lék na všechno. A najednou nic. Jen jedna velká stagnace a vy nevíte kudy a jen se plácáte na místě a sledujete, jak se všichni kolem vás posouvají. A to je situace, kterou nesnáším. Když prostě vidím, že stojím na místě. To fakt nemám rád.
Naštěstí jsem tvůrčí krizi právě překonal a teď už jen věřím, že mi tvorba zase pomůže z těch ostatních.

Žádný recept na to nemám. Je to prostě tak, že inspirace je, či ne. Nikdy ji nenajdete, když hledáte násilně, a můžete sedět a přemýšlet tak dlouho, jak jen chcete, a ona stejně nepřijde. O tom umění je. Jednou se nezastavíte za celý půlrok, máte tolik nápadů a plánů, že je nestíháte realizovat, a podruhé nemáte ani tu chuť jen tak vzít foťák do ruky a jít se projít po městě. Tak to funguje. Můžete mít období, kdy budete tvořit od rána do večera, a potom můžete mít období, kdy nebudou nápady, které by krizi zlomily. Ale hlavní je pořád doufat v to, že se to zlomí, protože umění není o tom tvořit 8 hodin denně, 5 dní v tejdnu. A já to taky do nedávna nevěděl. Potřeboval jsem otevřít oči. I když jeden tip by asi byl. Všechno přijde až tehdy, když to přestaneme hledat. Proto není dobrý asi úplně těžce přemejšlet na inspirací, která stejně nikdy nepřijde, a radši s sebou všude tahat tužku a papír. Nikdy nevíte, kde Vás inspirace překvapí.

Prozradíš čtenářům jak upravuješ svoje fotografie?

Pokud jde o program, tak upravuji v aktuální verzi photoshopu. Pokud jde o nějaké know-how, necejtím se úplně v situaci, kdy bych mohl někomu radit atd. Pořád se učím a vždycky je co zlepšovat. A postupy si asi nechám pro sebe, stejně tak jako každý, kdo si váží toho, že se to naučil sám a sám si vyšlapal cestičku ke svému stylu.

Jaký je tvůj „tip jak fotit“?

Najděte si vlastní styl. To je strašně důležitý. Buďte sví, nekopírujte, nenapodobujte, protože by to byla zbytečná škoda. Proč tvořit něco, co už někdo udělal? Brzdíte tím sami sebe a to přece nechcete.
Hledejte inspiraci kolem sebe. Všímejte si maličkostí.

Naučte se pracovat se světlem a co je nejdůležitější, nevzdávejte se, protože nikdo z lidí, které třeba obdivujete, nefotil hned na začátku tak, jako fotí teď.