Ke dnešnímu rozhovoru se uvolil přední z pražských fotografů – David Šedivý. Jeho rodné město – Praha – je ústředním motivem na většině jeho fotografií. To považuje za rychlou a flexibilní formu sebevyjádření. Více o jeho tvorbě, projektech i vztahu k Praze najdete v následujícího řádcích nejnovějšího rozhovoru v režii Tipy jak fotit.

Pražské mosty

Na 99% vašich fotografií vidíme Prahu. Čím vás tak uchvátila? Co má na rozdíl od jiných evropských měst?

Praha je jedinečná v několika ohledech – historické centrum je z obou stran Vltavy možné pozorovat z několika pražských vrchů, existuje tedy nespočet možnosti, jak Prahu nafotit z výšky. Historická Praha je poměrné malá rozlohou, stačí se otočit na podpatku a máte spoustu kompozic, stačí zajít za roh a otevřou se Vám další možnosti, pro turistu-fotografa je Praha fotografickým rájem… tolik se nenaběhá a pořídí spoustu úžasných záběrů. Další jedinečností Prahy je její podmanivá atmosféra od mystické, tajemné až po romantickou. To neskutečně provokuje fotografovu kreativitu. Praha vás zkrátka už sama naladí, pak už stačí jen cvakat.

Ranní Čertovka

Vydal jste knihu Praha romantická a tajemná. Můžete nám o ní povědět pár slov? Proč vznikla? Co v ní najdete? Koupíme ji v knihkupectvích?

Fotografie do knihy jsem sbíral odhadem rok a půl. Snažil jsem se o zachycení Prahy v její původní atmosféře klidného historického města. To, zda se mi to podařilo, musí posoudit už jen čtenáři. Na většině fotografií chybí auta, dopravní značky, davy turistů, reklamní poutače a podobné “vymoženosti” naší doby. V knize najdete 135 fotografií ze všech ročních období i denních dob. Aktuálně ji prodávám pouze já, a to s pomocí galerie ARS DIVA, Pštrosova ulice 2, Praha 1. Knihu vydalo nakladatelství Vltavín, od příštího roku by měla být dostupná i v knihkupectví KOSMAS.

Melancholické ráno

Byla Praha vaše první jasná volba anebo jste k ní „dospěl“? Znám mnoho fotografů, kteří začínali u portrétů, přírody…

Praha byla přirozená volba. Začínal jsem se na ní “učit” a už mi zůstala. Ale nefotím jen Prahu, když si potřebuji odpočinout a zafotit si zcela jinak, vyhovuje mi i New York, který se pochopitelně fotí zcela jinak – pro něj jsou typické právě plné ulice, spousta světel, reklam, zkrátka dynamika tohoto města. Příroda je také mým oblíbeným tématem, mojí láskou jsou Alpy.

Lower Manhattan

Máte mezi svými snímky nejoblíbenější fotku?

Mám jednu takovou fotografii. Paradoxně jde ale o snímek mobilem a pro mne zcela netypický – “Jeptiška promlouvající s bohem”.

A která z nich byla nejtěžší na přípravu, zkrátka která vám dala nejvíc zabrat?

To jsou pro mne všechny snímky, které pořizuji v obdobích, kdy není to správné světlo. To někdy trvá i celé týdny a to trpím. V tu chvíli jsem bezradný a musím si skutečně lámat hlavu jak scénu nafotit, aby to byla pěkná a zajímavá fotka.

Mlhavé ráno

Máte i v Praze nejoblíbenější místo a nebo rád hledáte nové a nové úhly?

Nejraději mám levý břeh Vltavy. Je tam stále spousta, masovou turistikou, neobjevených míst, zákoutí, uliček. Například Nový Svět je v tomto ohledu jedinečný.

Ve kterém ročním období je Praha nejvíc fotogenická?

Z mého pohledu sluší Praze nejvíce brzký podzim. Čas, kdy zezlátnou stromy, přicházejí první mlhy, které ještě stihne prosvítit slunce. Podzimní světlo je podmanivé.

Letní večer

Obligátní otázka… Canon nebo Nikon? 🙂 A co si o horečnatých internetových debatách na toto téma myslíte?

Canon. Nicméně si myslím, že hledat zásadní důvod proč koupit Canon, nebo Nikon je zbytečné. Obě značky jsou velice kvalitní a neustále přicházejí s inovacemi. Asi jde spíše o to, jaký foťák člověk vezme poprvé do ruky. U té značky většinou zůstává. Je to jako byste se zeptala: “Sparta nebo Slávie?” Přesto mám jedno malé plus pro Canon – ovládání a orientace se v menu a nastavení mi přijde více intuitivní a rychlejší, než u Nikon.

První mlha

Jak jste se vlastně naučil fotografovat? Sebevzdělávání, kurzy, knihy…?

Kamarád mi během dvou hodin a v praxi vysvětlil princip zrcadlovky, potom už sebevzdělávání. Chce to co nejvíce fotit, na spoustu věcí přijde začínající fotograf sám, ale postupně. Takže trpělivost, začít se dívat okolo sebe a dělat si v duchu kompozice, i když nemáte u sebe foťák. Nejvíce se naučíte, když budete fotit ráno a k večeru – v době, kdy se mění světelné podmínky. A to chce určitou dávku sebezapření. Říká se, že prvních 10 tisíc snímků je do koše, pak teprve začínáte fotit 🙂

Večerní Benátky

Máte vysněnou destinaci (téma), ve které byste si rád zafotil?

Láká mě Aljaška a sever Skandinávie.

Dáváte přednost barevné nebo černobílé fotografii? V čem spatřujete výhody a případné nevýhody obojího?

Záleží o jaký typ snímku jde. Například ranní fotky dělám většinou barevné, vynikne tak lépe měkké ranní světlo. Streetfoto si nedokáži zase představit jinak, než černobílé. A například mlha v pražských uličkách je na černobílém snímku více vypovídající, než na barevném. I určité noční snímky fotím černobíle – například zapadlé uličky. Mám to tak půl na půl 🙂

Bílá noc

Měl byste pro naše čtenáře – z velké části začínající fotografy (pokud možno, tak co nejméně obecný) tip jak fotit?

V první řadě se co nejdříve naučit fotit v manuálním režimu. Do té doby rozhoduje o snímku pouze foťák, který si to vyfotí tak, jak si zrovna myslí.

Využívat clony jako prostředku pro zvolení hloubky ostrosti – pokud chci fotit ústřední objekt v popředí, ten vynikne lépe, pokud bude pozadí rozostřené – tedy je potřeba fotit na nízké clonové číslo. Pokud fotím krajinu, je to zase naopak, chci mít určitě ostrý celý snímek, tedy větší hloubku ostrosti.

Olympijský stadion v Pekingu

Naučit se používat “přirozených rámů” snímku – například větve na okrajích snímků. Nezapomínat, že každá cesta, řeka, alej atd., které “jdou” jakoby dovnitř snímku, úžasně zvyšují hloubku fotografie. Hloubce snímku pomůže i strom v popředí. Myslet na všechny objekty na snímku, tak aby vám na snímku nevyšla pouze půlka věže.

Také si uvědomit, že pokud budu srovnávat linie v postprocesu, dojde tím k ořezu. Vymyslet si kompozici tak, aby budovy, objekty, lidé na okrajích snímku měli dostatek prostoru.

Na Kampě