Mysleli jste si, že dílo velikána české literatury Karla Čapka definuje slovo robot, Zahradníkův rok anebo Válka s mloky? Nepochybně. Ale je toho mnohem víc. Nestydíme se o něm jistě říct, že to byl filozof-intelektuál světových rozměrů. Avšak co bylo velkou součástí jeho života – a co mnoho lidí netuší, je jeho vášeň pro fotografii. V dnešním článku bych se proto ráda dotkla ne tak často používaného slovního spojení: Karel Čapek: FOTOGRAF.

O životě Karla Čapka toho bylo již napsáno mnoho – přesto mi to nedá a alespoň ve zkratce zmíním pár z jeho mnoha životních milníků. Do rodiny lékaře Antonína Čapka, jeho ženy Boženy a jejich dvou dětí: Josefa a Heleny, se Karel narodil na začátku roku 1890. Brzy po narození se s rodiči přestěhoval z Malých Svatoňovic do Úpice, kde absolvoval základní školu. Poté studoval gymnázium v Hradci Králové, odkud přestoupil na gymnázium města Brna.

Ačkoliv kvůli nemoci nebyl odveden do 1. světové války, byl jí silně ovlivněn – po krátkém působení jakožto vychovatel v šlechtické rodině působil jako redaktor v několika časopisech. Zhruba v té době začala také jeho krátká fotografická kariéra (aktivně se fotografováním věnoval pouhé 2 roky). Sám Karel Čapek objasnil své začátky v časopise Pestrý týden Jaromíru Johnovi na podzim roku 1930 takto: „Dostal jsem se k fotografování z toho důvodu, abych předně sám sobě, pak ale také všem u nás doma a přátelům ukázal, že nejsem tak neobratný v manuálních a technických věcech, za jakého mne vždycky měli.“

Čapek své snímky rozhodně neukládal do šuplíku. Vrcholem jeho foto-kariéry se stalo publikování snímků Dášenky v roce 1932. V dalších letech fotografoval pouze sporadicky a definitivní ukončení aktivního fotografování nastalo po sňatku s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935. V této době probíhaly v Čapkově vile stavební úpravy a podkrovní fotokomora musela ustoupit pracovně i diskuznímu prostoru pátečníků.

Náměty jeho snímků nebyly exotické, ba naopak. Z velké části se jedná o předměty denní potřeby, které ho obklopovaly (rostliny, knihy, nábytek, série fotografií Dášenky nebo fotografie z cest). Mezi nejcennější Čapkovy snímky se řadí série portrétů, mezi nimiž samozřejmě nemůže chybět portrét prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Tyto snímky ilustrují mnohá vydání Čapkových Hovorů s TGM.

Další známou sérií jsou folklórní snímky ze slovenské Oravy, ale i vzdálenějších zemí jako je Holandsko nebo Norsko. 

Karel Čapek fotografoval nejčastěji dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex (film B I, 6 snímků ve velikosti 6×6) s objektivem Tessar 3,5/75mm. Tento kvalitní, avšak poměrně nákladný fotoaparát se vyráběl od roku 1929. Možná vás překvapí, že konkrétně Čapkům aparát je zachován až do dnešních dnů a byl vystavován spolu s fotografiemi již na několika tuzemských výstavách. Snímky si vyvolával a zvětšoval sám, až na několik výjimek.

Veškeré snímky, které dnes známe, Karel Čapek opatřil nadpisy tématických celků: Portréty, TGM, Osobní aj., Zátiší, Zvířata, Slovensko, Cesty, Architektura a další. Systematičnost takřka nevídaná.

Svojí ženě Olze věnoval svou nejslavnější fotografii TGM.

Ať už se díváme na Čapkovy portréty, záběry ze slovenské Oravy anebo zátiší, vidíme za nimi kultivovaného člověka. Snadno si lze Karla Čapka představit jak, zvedaje pohled od dopisu, pohlíží na stůl a následně se zvedá a jde pro fotoaparát. Později, ve svých pamětech, zalitovala jeho manželka Olga, že při častých návštěvách soudobých kulturních i uměleckých velikánů, nevzal Karel Čapek jedinkrát aparát do ruky, aby je vyfotografoval. Naopak se na jeho fotografiích hojně objevovali Josef a Helena, jeho sourozenci…

„Vězte, že fotografování je opravdu sport: neboť předně je spojeno s takovou jakousi ctižádostí, a za druhé s horečným napětím hazardu. Je to sport stejně vzrušující jako lov na tygry nebo sázení do loterie; máte bžundu nebo štísko, neblahé dny nebo celé filmpaky nadané zvláštní milostí; nikdy nevíte předem, jak to dopadne. Mám silné podezření, že tu jde o jakási kouzla nebo zázraky, jež nezávisí jenom na nás a nejsou v naší moci. Snad proto, že podařený snímek vzniká nějakou milostí nebo čím nadpřirozeným, může se jím jeho autor docela neostyšně chlubit.“ (z díla Od člověka k člověku II.)

Nikoho snad již dnes nemůže překvapit, že laskavý a vnímavý intelektuál, filozof, překladatel, dramaturg a literát vyfotil snímky, které po více než 80ti letech upoutají naše oko, zahřejí nás a vyvolají v nás příjemné emoce. Fotografické dílo Karla Čapka je a navždy bude navždy rukou z 30. let minulého století, která nás pohladí po duši.