Třetí velký český umělec, kterého bych vám tímto článkem ráda přiblížila je – jak jinak – Jaromír Funke. Ačkoliv jeho sláva nedosahuje výšin jeho dobrého kamaráda Josefa Sudka, jedná se o jednoho z předních průkopníků avantgardní fotografie, který si svou pozornost zasluhuje i po 70ti letech od své tragické smrti.

Funkeho začátky

Jaromír Funke se narodil 1. srpna 1896 jako prvorozený syn Antonína a Josefy Funkovým ve Skutči. Pokud byste se chtěli do Funkeho rodiště vydat, najdete ho v Pardubickém kraji. Hledejte dům s číslem 238.

V mládí byl okouzlen především moderní architekturou, to byl hlavní impulz, který ho přivedl k fotografování – stal se nadšeným amatérem, který si velmi rychle osvojil veškeré techniky tehdejší umělecké fotografie. Jeho nejčastějším námětem byla pochopitelně architektura a památkové objekty.

Právě díky jeho zapálení pro fotografování architektury ho oslovil Městský úřad v Kolíně, na jehož objednávku následně Funke vytvořil cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje. Tento cyklus byl poprvé vystaven v roce 1943.

Avantgardní Funke

Funke prorazil na celostátní výstavách již ve svých 27 letech – ta první byla uspořádána v roce 1923. V této době byly hlavními proudy, které Funkeho ovlivnily, kubismus a elementarismus. Prvky těchto stylů můžeme vidět na fotografii níže. Jaromír Funke bravurně pracoval se světlem a všechny jeho období se vyznačují častou hrou světla a stínů.

Stále si zachovával svou vášeň pro architekturu. Zvěčnil stavby tehdejších velkých českých architektů, mezi nimiž nelze nezmínit Bohuslava Fuchse a jeho Masarykův studentský domov, Jaromíra Krejcara a jeho sanatorium Machnáč či kolínskou elektrárnu Jaroslava Fragnera.

Od kubismu se ale po čase odklonil k již zmiňované avantgardě. Největší pozornost vzbudila Funkeho výstava nefigurativních fotografií z let 1927 – 1929. Zajímavé na Funkeho tvorbě je, že zpravidla publikoval pouze v cyklech

Českou fotografickou scénu ovlivnil Funke nejen svými fotografiemi, ale taktéž svými rozsáhlými pedagogickými, teoretickými, kritickými i redaktorskými činnostmi. Nejprve se stal v roce 1931 pedagogem na slovenské Škole umeleckých remesiel v Bratislavě, poté, v roce 1935 na Státní grafické škole v Praze.

Funkeho Kolín

Jak jsem se již zmínila výše, město Kolín pořádalo na Funkeho památku každé dva roky festival Funkeho Kolín, a to již od roku 1993. Hlavním tématem vždy byla prezentace současných umělců z oblasti fotografie. 

Pro každé konání festivalu bylo zvoleno unikátní téma, v minulých letech to byly například Stopy a záznamy, Rodina, Reklama, Krajina, Tělo aj. Pravidelně se ho účastnilo mnoho slavných českých autorů. Od roku 2001 zde vystavovalo víc než 100 fotografů, mezi nimi Ivan Pinkava, Jiří Křenek nebo Václav Jirásek.

Poslední ročník události se konal v roce 2009.

Funkeho konec

Jaromír Funke skonal na konci druhé světové války. Stal se nepřímou obětí. Poté, co proběhl nálet na Prahu a byla přerušena dodávka elektřiny, nemohl být Funke v nemocnici včas operován.

V České i Slovenské republice bylo dodnes uspořádáno mnoho výstav snímků tohoto talentovaného průkopníka a bezesporu nás jich ještě mnoho čeká, neboť bez Funkeho přičinění a bez jeho bezchybných znalostí o fotografii a potažmo umění, by československá fotografie bez debat vypadala jinak. Nejvýznamnější z již proběhlých výstav je bezesporu Jaromír Funke – Mezi konstrukcí a emocí pro Moravskou galerii.