Přidávám rozhovor, který vznikl pro časopis FONT a jehož autorem je Jan Bartoš. 

Vzpomenete si na svoji první fotografii hotelového pokoje?

Během studia na VOŠ Hellichova jsme s kamarádem založili grafické a reklamní studio. On vytvářel návrhy a já se věnoval obchodu, fotografování a přípravě fotografií pro tisk. V této době jsem se zabýval především produktovou fotografií pro naše klienty do katalogů a prospektů. Jednoho dne naše grafické studio dostalo zakázku od fotografa, který pracoval pro hotel. Hotelový manažer po něm požadoval komplexní řešení včetně prospektů a dalších tiskovin, a proto se ozval nám. Setkali jsme se v hotelu, kde zrovna fotil. Přišel na schůzku do hotelové lobby v županu a vypadal naprosto spokojeně. Nutno podotknout, že já byl v té době zcela vystresovaný z našich klientů, deadlines a plánu. Klid, který vyzařoval z jeho pracovního stylu mě zcela fascinoval. Nic takového jsem ve svém pracovním životě neznal. Po rozluce s kolegou jsem se rozhodoval, co budu dělat dál, a věděl jsem, že nechci sedět v kanceláři a vytvářet tabulky nebo upravovat fotky. Vzpomněl jsem si na tu hotelovou lobby a župánek…

Jaký typ interiérů a architektury máte a fotíte nejraději?

Mám rád prostory s příběhem. Před focením se rád informuji o historii budovy a pokojů. Například před pár dny jsem fotil prezidentské apartmá v hotelu Intecontinental, kde bydlel Michael Jackson při své návštěvě Prahy v roce 1996. Vyrůstal jsem v devadesátkách a Michael byl moje srdcovka. Během focení jsem poslouchal jeho alba a bylo to, jako kdyby mi stál celou dobu za zády. Pochopitelně se jednalo o sugesci, ale rád si takhle focení užívám, a tím dávám do fotografování emoce. Co se týká prostoru, na fotografování mám rád členité interiéry, které mají historizující prvky. Klenby, sloupy, zajímavé štuky. Také rád fotím luxusní interiéry, kde jsou použity krásné textury, jako jsou tapety se zlatem, intarzie, dýhy z kořenic, mramor, sochy nebo křišťálové prvky nábytku a svítidla. V takových interiérech nejlépe vynikne můj fotografický rukopis, ve kterém se snažím dát vyniknout materiálům a texturám, které mohou být při letmé prohlídce oku skryty.

V čem je fotografování interiérů specifické?

O fotografování interiérů je vhodné přemýšlet jako o fotografování mnoha produktů na jednom místě. Proto pro mě bylo snadné konvertovat z produktového fotografa do oblasti interiérové fotografie.

Jaké řešíte nejčastější problémy, vzhledem k prostoru pokojů?

Když jsem fotil produkty ve studiu, bylo vždy snadné pracovat se světlem přesně tak, jak jsem potřeboval. Výchozím bodem bylo tmavé studio a produkt ve tmě. Postupným přidáváním světel a modifikátorů jsem objekt tvaroval a nakonec vytvořil perfektní výsledek. Při fotografování interiérů je tato workflow velmi ztížená tím, že světlo dopadá na vybavení místnosti často z velmi nevhodného úhlu, v nevhodné kvalitě i nevhodné barevné teplotě. Existují samozřejmě interiéry, kdy designér perfektně promyslel osvětlení. Pak jen stačí postavit fotoaparát a cvaknout. Ovšem ve většině případů je opak pravdou. Nešvarem velké většiny hotelových interiérů, které jsem fotil, jsou malá okna. Ve většině případů se snažím fotografovat tak, aby byla vidět okna v záběru. Tím se ale dostávám do situace, kdy bojuji s malým, tvrdým zdrojem denního světla, které mi svítí přímo do objektivu a zbytek scény je potemnělý. 

Zmínil jste, že některé hotely mají poměrně přísná pravidla pro vizualizaci svých interiérů. Jaká to jsou?

Hotelové řetězce mají své standardy, které zajišťují, že fotografie po celém světě budou na podobné úrovni. Bohužel jsem vázán mlčenlivostí, nemohu zveřejňovat konkrétní body. Mohu se ale snad zmínit, že mají často speciálně vyškolené pokojské, které jediné mají certifikaci na přípravu pokojů pro focení. Mají speciální postupy, jak vyžehlit postel, jak připravit polštáře atd. Rád pracuji pro nadnárodní hotely, protože při takovém focení si všichni zúčastnění uvědomují, že jde o důležitou akci, jejímž výsledkem bude fotografie, která je vlastně jedinou vizuální interakcí potencionálního hosta s hotelem, do kterého se chystá.

Na co myslíte při fotografování?

Při fotografování je potřeba se odprostit od veškerých rušivých myšlenek, mít mysl klidnou jako vodní hladinu, naladit se na vlnu prostoru a pečlivě sledovat světlo.

Jakou techniku používáte – fotoaparát, objektivy, světla…

V současné době pracuji s fotoaparátem Canon 5D Mark IV a jako záložní mám Canon 5D Mark II. Objektivy používám tilt-shift od Canonu. Nejčastěji pak Canon TS-E 17mm f/4,0L. Na place mám vždy svůj MacBook 15″, na kterém snímky okamžitě kontroluji. Světel jsem už vyměnil za svoji kariéru mnoho. Někdy používám trvalá světla ARRI, u kterých mě baví kvalita a konzistence světla, kterou poskytují. Někdy použiji klasické studiové záblesky, jindy systémové blesky a někdy kamerové LED světlo. Zkoušení nových možností nasvícení interiérů je vlastně taková moje radost. Mám rád, když mám na focení čas, k dispozici krásný prostor a u toho mohu experimentovat s nasvícením a vnášet tím do interiéru nové emoce.

Většina vašich snímků je nafocena za soumraku, proč?

Částečně kvůli protisvětlu, které jsem zmiňoval výše, a částečně kvůli atmosféře. Je nádherné kombinovat teplé světlo, které působí útulným dojmem se soumrakem za okny. Nejenom, že kombinace teplé a studené barvy přináší do prostoru větší hloubku, ale zároveň působí na mysl diváka tak, že den končí a je čas se „uvelebit“ v prostoru na fotografii a už nechodit jinam.

Učíte se od kolegů?

Každý interiérový fotograf, který je krok přede mnou, je pro mě vzorem. Od každého se mám co učit, a tak to také dělám. Na interiérovou fotografii neexistuje žádný obecný recept a každý prostor je novou výzvou. Proto mám na Facebooku a Instagramu přidáno několik fotografů, u kterých sleduji, jak pracují. Mike Bultler, Barry Grossman a další. 

V čem je lepší současná špička interiérové fotografie z Ameriky Robert Miller?

Nemyslím si, že by ve fotografii mohl být někdo lepší nebo horší. Jako se portrétní fotograf musí dostat na jednu vlnu se svým modelem, tak i fotograf interiérů si musí být sympatický s prostorem, který fotí. A když se to povede, vznikají až nadpozemské výsledky, které promlouvají k divákovi.

Z jakých fází se skládá realizace zakázky pro hotel?

Samozřejmě se jedná o to, zda-li je hotel v Praze, nebo kdekoli jinde. Preferuji se osobně sejít, projít si prostory, seznámit se s člověkem, se kterým by se měla zakázka realizovat, a pak se vidí, jestli bude spolupráce oboustranně přínosná. Následuje vytvoření dokumentů, kde je přesný rozpis lokací, fotografií, techniky, denního času, času trvání a mnoho dalšího. Na základě toho se pak vyberou vhodné termíny pro focení a vše se zrealizuje. Každá nová fotografie, kterou si mohu dát do portfolia, nebo každý nový prostor, kde mohu odhalit skryté detaily, je pro mě osobním úspěchem. 

A co nejbližší profesní plány, co chystáte?

V nejbližší době se připravuji na získání fotografické certifikace Hilton worldwide. Od toho by se mohl odvíjet zbytek roku. Jednou bych chtěl mít v portfoliu dubajské luxusní hotely. Pokukuji i po Soulu, ale uvidíme, kam mě život zavede

www.obr-fotograf.cz

https://www.facebook.com/filipobrcom

https://www.instagram.com/filipobr_hotelphotography/

„Pokud máte rádi zajímavé rozhovory s neméně zajímavými lidmi, doporučujeme web dokonalazena.cz.“