Představte si, že se jednoho dne vzbudíte zabalení v samých špatných foto-návycích a chování. Proto bychom se jim měli vyhýbat, a to s co největším předstihem. V následujícím článku si počtete o 5 návycích, které si s časem fotografové osvojují. Doufám, že se vás budou týkat co nejméně, a pokud v nich přeci jen rozpoznáte své chování, pomůžou vám k uvědomění.

1. Váhání

Zvyk se může stát z příliš dlouhého váhání v situacích, které vám může zabránit ve vyfotografování dokonalého snímku. Váhat můžete z různých důvodů. Já jsem se rozhodla detailněji rozebrat dva, které jsou dle mého největšími problémy:

Strach z toho, co si myslí ostatní

Prvním problémem je strach z toho, co si budou lidé myslet. Cítíte potřebu vyfotografovat své plačící dítě? Proč ne, i takové momenty je třeba čas od času zachytit. Nebo stojíte na ulici a vidíte procházet perfektního cizince, jenže půl vteřiny zaváháte, protože máte pocit zranitelnosti.

Jedna z nejlepších sérií street fotografie, kterou jsem kdy viděla má název de_Vice a jejím autorem je Zack Arias. Dokonce právě teď znovu hledám jeho záběry… mám z nich husí kůži. Zack dělá snímky s fotoaparátem Fuji x100 a pevným objektivem 23 mm, takže vám musí dojít, že k lidem, které fotografoval se musel dostat opravdu blízko – žádný zoom, žádný teleobjektiv, žádná vzdálenost. Neváhal. Nepříjemný moment, během něhož se musíte přiblížit cizí fotografované osobě velmi blízko trvá pouze zlomek sekundy, ale fotografie, kterou tím získáte, je věčná. Mají potenciál změnit život a třeba vám poskytnou konverzaci s novým člověkem, která by se jinak vůbec neodehrála.

Nebýt připraven

Nemít fotoaparát připravený je rozhodně druhým z hlavních důvodů k zaváhání. Ještě nemáte foťák venku z brašny nebo není v pořádku nastavení.Pokud se vaše okolí neustále mění, je tu několik možností.

Můžete fotografovat v režimu auto nebo napůl manuál. Já osobně miluji režim priority clony. To znamená, že si sami nastavíte clonu a fotoaparát změří světlo a rychlost závěrky. Fotografování ve formátu RAW vám také pomůže k širší škále možností při postprodukci, takže špatně exponované snímky můžete upravit.

2. Příliš nízké ISO

Pěkně záludným zlozvykem je používání nízkého čísla ISO za každých okolností. Mnoho fotografů tvrdí, že udělali tohle a támhleto, protože „ISO nesmí překročit 800“. Strach z použití vyššího čísla citlivosti povede k rozmazaným snímkům a to kvůli rychlosti závěrky, která je příliš nízká.

Byli byste překvapení, čeho všeho je váš fotoaparát schopen. Pokud máte dobrý a „rychlý“ objektiv, využijte všech jeho předností a nastavte ISO na takovou hodnotu, kterou potřebujete.

Editor, ve kterém provádíte post-processing může minimalizovat šum vyplývající z extrémně vysoké citlivosti.

Šum (grain) neznamená pro fotografii automatickou cestu do koše. Někteří fotografové s ním pracují a ve svých snímcích ho dokonce vyžadují. Takže pokud jste vyfotili snímek s vyšším nastavením citlivosti senzoru, bude se bez debat vyjímat v černobílé úpravě.

Dále produkují méně šumu full frame senzory. To byl také jeden z důvodů, který mě odradil nastavovat s CMOS senzorem vyšší ISO, protože to nebyl full frame fotoaparát. Nicméně když jsem vyfotografovala snímek s full frame a s CMOS snímačem a výsledné fotografie srovnala, zjistila jsem, že rozdíl mezi nimi nebyl tak velký, abych se mohla vymlouvat, že vysoké ISO mohu nastavit pouze na full frame fotoaparátu.

3. Pixelování

Dalším z obrovských zlozvyků je tzv. pixelování. Je také jedním z důvodů, proč se mnozí z fotografů bojí nastavit vyšší ISO, které by scéna zasluhovala. Pokud si v počítači zazoomujete snímek na 100% a uvidíte šum, začnete vyvádět. Věřte mi, že pokud svojí fotografii nehodláte tisknout na polep autobusu, není třeba detailní analýza každého pixelu.

Přestaňte zoomovat na 100% (1:1 v Lightroomu). Při úpravách vyplňte svůj monitor, ale detailnímu zkoumání se vyhněte.

Najděte obrázek, který se vám zdál šumivý a zkuste ho vytisknout (např. 16×24). Budete překvapeni jeho kvalitou a vaše obavy se s největší pravděpodobností nevyplní.

Pokud své snímky uveřejňujete na webu, můžete starosti hodit za hlavu. Mnoho netisknutelných záběrů vypadá skvěle on-line.

4. Fotografování se štěstím

Všichni jsme se toho alespoň jednou dopustili. Vezmeme do ruky fotoaparát a začneme fotit jak šílení všechno kolem sebe doufaje, že z toho „něco bude“. Samozřejmě že je možné vytvářet snímky tímhle způsobem, asi tak jako když pomažete batole barvou, necháte ho hrát si na plátně a nazvete to „uměním“.

Problém je v tom, že pokud se vám povede jedna fotografie z mnoha, příště již nebudete vědět jak na ní…

… takže ji nebudete moci zopakovat. To se projeví především, chcete-li se fotografováním uživit. Vaši klienti budou vyžadovat to, co jste již jednou udělal. Další nevýhodou techniky „cvaknout a modlit se“ je, že fotografie není upřímná. Fotoaparát by měl být využit jako nástroj (stejně jako malířův štětec), který perfektně ovládáte. Ne naopak.

5. Úprava všeho

Většina z nás by mohla být obviněna z fotografování nadměrného množství snímků. To se ale změní, až se ve své cestě fotografováním posunete dále. Jednou z věcí, kterou si můžete vyzkoušet je editovat každý snímek, který vyfotografujete – zkrátka se příště při focení zamyslíte.

Všechny snímky si přetáhněte z fotoaparátu do počítače a pilně je jeden po druhém projděte. Pečlivě je promažte, až před vámi zbudou vítězné snímky, které stojí za to upravit. Věřte mi, že poté, co se zbavíte nepovedených záběrů, přestanou ve vaší mysli existovat a vy se zaměříte na ty, co zůstaly. Nelituji a nejsem smutná ze smazání jediné fotografie.

Odstraňování snímků je nejtěžší a vždy trochu bolestivé. Ze zkušenosti vím, že při smazání každé jednotlivé fotografie vás trochu píchne u srdce, ale věřte mi – je to nezbytné, pokud chcete vykrystalizovat vaší nejlepší práci. Máte na to!